V Portugalsku panuje klid a pohoda

Člověka, který již strávil dovolenou někde ve Středomoří, to při návštěvě Portugalska nemůže netrknout. Portugalci neřvou a nejsou výstřední. Najdete-li společnou řeč, v níž můžete komunikovat, je snadné dát se s nimi do hovoru.

Když si v obyčejné hospodě dáte večeři s půllitrem vína nebo točeného piva za 12 či 15 eur, najíte se nejen dobře, ale i dosyta. Káva za dvě eura je tak dobrá, že člověk musí dost vzpomínat, aby přišel na to, kde pil lepší.

Nic z toho není míněno tak, že by Portugalsko bylo rájem na zemi. To jistě není, ale je to země, kde se návštěvník cítí dobře. Je to pro nás trochu z ruky, ale zase ne tolik jako jiné prázdninové atlantické oblasti. Náklady na letenku navíc vyrovnají ceny na místě, které nám jsou přístupnější než v bližších zemích.

S teplotou vody a vzduchu je to podobné jako ve Středomoří. Už v květnu má moře podle dlouhodobých průměrů 19 st. (vzduch 25 st.) a od července do poloviny září má moře 22 st. a denní teploty se pohybují mezi 26 a 30 st.

Portugalci nejsou dotěrní, spíš by je člověk mohl označit za mírně zdrženlivé a velmi zdvořilé. Pokud mluvíte španělsky, naprostá většina z nich vám bude bez větších potíží rozumět, ale nesnažte se ohromovat perfektní kastilštinou. Mají své historické zkušenosti a jako národ se španělštiny naposlouchali dost.

Zkušenost praví, že je lepší, když je o radu, pomoc či jakoukoliv službu požádáte spíše lámanou španělštinou nebo pomalou angličtinou či němčinou. To se přirozeně netýká hotelového personálu či dalších lidí, kteří se v turistickém průmyslu pohybují. Ti mluví běžně a plynule několika jazyky.

Ještě k těm cenám, což je téma, které nás z pochopitelných důvodů zajímá. Některé cestovky, pokud nedoporučí, tak alespoň připustí, že stojí za to zvážit ubytování s vlastním stravováním. I kdyby nakonec nebylo levnější než hotel s polopenzí, poskytne vám víc volnosti. Pokud opustíte "turistickou zónu" a vydáte se tam, kam chodí večeřet místní, pochutnáte si, ušetříte a budete o kousek blíž opravdovému Portugalsku.

Portugalský Lisabon, nazývaný také město sedmi kopců, má vše, co si turista může přát. Historické památky a staré čtvrti, moderní architekturu a nákupní centra.

Romantikům nabídne panoramatické výhledy na řeku Tejo a okolní krajinu a příjemné posezení v některém z četných barů či restaurací. Tváří Lisabonu jsou ovšem také příjemní Portugalci, výtečné rybí speciality, portské víno a slunečné počasí.

Lisabon a vlastně celé Portugalsko žije dodnes ze své někdejší slávy mořeplaveckých objevů. Jméno Vasco da Gama se tu objevuje doslova na každém rohu.

Lodím, moři a slavnému mořeplavci byl zasvěcen také areál lisabonského Expa 98, které se stalo moderní tváří města a čtvrtí jménem Park Národů. Stanice metra Oriente je přímo propojena s nákupním centrem Vasco da Gama (jak jinak), v němž je více než 160 obchodů, ale také mnoho restaurací s výborným jídlem. Dobře občerstveni se pak turisté odsud vydávají na prohlídku největšího lákadla Parku - lisabonského Oceanária.

Sedm miliónů litrů slané vody, čtyři oceány a na osm tisíc živočichů, tak by se dalo čísly charakterizovat Oceanárium, které je jedním z největších na světě. Návštěvník postupně prochází pěti různými prostředími -globálním oceánem s pěti milióny litry slané vody, skalnatým pobřežím severního Atlantiku, pobřežím Antarktidy, Pacifikem a konečně korálovými útesy Indického oceánu.

K vidění jsou ryby všech druhů a tvarů, žraloci, rejnoci, medúzy, mořští koníci, sépie a chobotnice, ale také další obyvatelé moře a pobřeží. Tučňáci, papuchalci, rackové i mořské vydry, prohánějící se ve své nádrži s hlasitým pískotem. Není divu, že návštěva Oceanária se protáhne na několik hodin.

Navštívit či alespoň vyfotografovat je ale ještě třeba alespoň věž Vasco da Gama na pobřeží řeky Tejo s vyhlídkovou restaurací na vrcholu nebo více než 17 km dlouhý most Vasco da Gama.

Ten je skutečnou chloubou Lisabonu: je nejdelším mostem v Evropě a byl navržen tak, aby byl schopen odolat i silným zemětřesením nebo vichřicím. Při stavbě bylo kvůli jeho délce dokonce zapotřebí počítat se zakřivením Země, jinak by rozdíly v délce pilířů na konci a na začátku byly až osmdesát centimetrů!

Typický Lisabon lze ovšem objevit teprve procházkou ve starých čtvrtích a centru města. Bývalá chudinská čtvrt Alfama přežila ničivé zemětřesení, které město postihlo v roce 1755, a nabízí tedy pohled na jeho nedotčenou historickou tvář.

Její kulisu tvoří úzké uličky, domy zdobené malovanými barevnými kachlemi, kterými projíždí kodrcavá žlutá tramvaj. Bary a restaurace Alfamy jsou také ideálním místem k poslechu tklivých melodií fado.

Navštívit je třeba ovšem také čtvrti Bairro Alto či Chiado, stejně tak jako významná a architektonicky zajímavá náměstí Praca do Comercio či Rossio. Obě zmiňovaná náměstí jsou také významnými výchozími body pro další turistiku, staví zde totiž velký počet linkových autobusů či vyhlídkových tramvají nebo doubledeckerů. Po celém Lisabonu se ovšem návštěvník dopraví pohodlně metrem, které je levné, čisté a rychlé.

Lisabon není možné opustit bez návštěvy dalšího architektonického skvostu, jímž je Belémská věž, historický monument zařazený na seznam světového dědictví UNESCO. Věž, postavenou v letech 1514 až 1520, navrhoval Francisco da Arruda a sloužila jako klíčový bod k ochraně ústí řeky Tejo a přístavu Belém.

Svým vzhledem připomíná tradiční pevnosti či středověké hrady. V šestnáctém a sedmnáctém století sloužila také jako výchozí bod pro objevitelské plavby, v osmnáctém století byla používána jako vězení. Belémská věž je pro Lisabon skoro tak typická, jako je Eiffelova věž pro Paříž nebo Atomium pro Brusel. Dalšími památkami, které se ve čtvrti Belém vyplatí navštívit, je pámátník objevů Padrao dos Descombrimentos nebo další památka chráněná UNESCO -klášter Mosteiro dos Jerónimos.

Co by to bylo za návštěvu Portugalska, kdyby zde člověk neochutnal zdejší portské víno. Je vyhlášené po celém světě, ovšem naštěstí pro českého turistu je právě zde v Portugalsku také nejlevnější. Láhev dobrého portského stojí obyčejně kolem sedmi eur, najdou se ovšem i dražší. V obchodech jsou i takové skvosty, jako desítky let stará vína, jejichž ceny jdou samozřejmě do stovek eur.

Dobré víno se ovšem neobejde bez dobrého jídla. Jídlo v restauracích je v Lisabonu poměrně levné, přinejmenším ve srovnání s jinými evropskými velkoměsty. Na jídelních lístcích portugalských restaurací se najdou především mořští živočichové - ryby, ústřice a oblíbené krevety.

Výborná jsou také grilovaná masa - griluje se snad vše od kuřat až po jehněčí. Přílohou bývá zpravidla chutná dušená rýže, pro turisty se podávají také hranolky a pečené brambory. Za hlavní chod v běžné lisabonské restauraci, například grilovanou rybu s hranolky a oblohou, návštěvník zaplatí obvykle od 8 do 12 eur, což je suma, za kterou by si v belgickém Bruselu dal možná tak malou pizzu.

Za plechovku koly nebo Ice Tea v restauraci zákazník dá zhruba 1,5 eura, obdobné ceny do 2 eur lze očekávat i za kávu nebo čerstvě lisovaný ovocný džus. Není divu, že Lisabon je rájem takzvaných batůžkářů z celého světa - je levný, poměrně bezpečný a nabízí toho k vidění skutečně hodně.

Navíc je báječným výchozím místem pro další výlety - ať už do přímořských městeček, jako je Estoril nebo Cascais, nebo do romantického města paláců Sintry.