Článek
Tyto paláce, jichž se tisíce objevily po pádu komunismu v souvislosti s tím, jak někteří Romové zbohatli, se poznají podle úctyhodných rozměrů a bohatě zdobených průčelí, sádrových soch a mramorových sloupů. Nesou někdy znaky dolaru nebo logo některé slavné německé značky automobilů. Překvapují však zejména jejich střechy v podobě pyramid připomínající paláce Dálného východu.
Podle rumunského architekta Rudolfa Gräfa, autora studie o těchto palácích, jsou tyto stavby jakýmsi vyostřením typicky rumunských architektonických prvků. „Často jsou až směšné a kýčovité, ale romská architektura odráží paradoxně část rumunské historie, na rozdíl od soudobé architektury, kterou realizuje sám stát,” říká.
Kromě asijsky vypadajích střech zaujmou také symboly známé automobilky.
Tyto stavby se liší podle regionů: v centrální Transylvánii se inspirují katolickými kostely, v Banátu na jihozápadě kopírují neoklasicistické objekty, zatímco na jihu a na východě odrážejí novorumunský styl připomínající tradiční domy vesničanů nebo bojarů, zdůrazňuje Gräf.
Někdy tyto konstrukce prostě kopírují oficiální stavbu, která se majitele nějak dotýkala: v obci Buzescu na jihu si dal Dan Finutu, zámožný Rom zesnulý v roce 2012, postavit repliku tribunálu, který ho v 90. letech odsoudil k trestu vězení za vyděračství.
Jde i o sousedskou konkurenci
Pád Ceauseskova režimu koncem roku 1989 povzbudil tuto nomádskou menšinu, aby si upevnila svou identitu poté, co byla po staletí odsouzena k otroctví a za komunismu nuceně asimilována. „První paláce byly postaveny v 90. letech, když Romové získali zpět část zlata, které jim zabavili komunisté,” říká jeden z romských předáků v Buzescu Costica Stancu.
Komunistický režim na základě dekretu z roku 1978 zkonfiskoval zlaté šperky, které si romské ženy předávaly z generace na generaci. Další Romové si vydělali peníze prodejem starého železa nebo na melouchu a za to si postavili domy, které se měly třpytit a budit úctu a přitom odrážet společenský žebříček panující uvnitř této menšiny s asi dvěma miliony členy, jichž většina žije stále v bídě.
Údržba domů je velmi nákladná.
Tyto paláce mají být podle Gräfa výrazem prestiže a úspěchu svých majitelů, ale i konkurence mezi sousedy: k počáteční stavbě se přidělávají další patra, další věže a stále impozantnější sloupy, podle toho, jak majitelé bohatnou a jak se mění jejich vkus. Tyto paláce si hojně fotografují turisté a kromě několika výjimek nejsou jejich architekti známi. Stejně tak zůstávají zahaleny tajemstvím zdroje financování těchto staveb.
Majitelé většinou obývají jednu či dvě místnosti a velké sály v přízemí plné mramoru a zlatých ozdob slouží jen k oslavám. „Údržba je velmi náročná. Mnoho staveb v Buzescu již vypadá opuštěně a rozestavěné paláce nebudou kvůli nedostatku peněz dokončeny,” říká Stancu, který sám žije v malém domku se zahrádkou.
Z Rumunska v posledních letech odešly více než čtyři miliony lidí a v některých vesnicích žijí už jen staří lidé. „Není to už takové jako dřív. Lidé odešli, někteří do Bukurešti, jiní do ciziny. Chtějí si tam vydělat a zůstat tam,” říká trpce před impozantním vchodem do svého paláce šedesátnice Lidia.
Může se vám hodit na Firmy.cz: