Nebezpečné město s vysokou kriminalitou a plné drogových gangů — taková pověst druhou největší metropoli Francie dlouhou dobu provázela. Dnes je ale vše jinak a v pulzujícím přístavu, kde život neutichá ani v pozdních hodinách, se vyplatí dát si pozor především na neúnavné sluneční paprsky, které se do ulic opírají už od brzkého rána.

Marseille povstala jako fénix z popela a svou omšelou industriální minulost nechala z velké části za sebou, ačkoli dodnes zůstává nejvýznamnějším přístavem Francie, a dost možná i celé západní Evropy. Stejné je to i s otázkou bezpečnosti.

Budova marseillské radnice je hned v přístavu.

Budova marseillské radnice je hned v přístavu.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Přerod Marseille započal někdy v polovině 80. let minulého století. Zásadní proměna se ale odehrála v roce 2013, kdy byla metropole zvolena jedním ze dvou Evropských hlavních měst kultury. Díky značnému přísunu peněz se urychlila celá řada rozjetých projektů, stavělo se, renovovalo a město dostalo nový, atraktivní vzhled.

Zejména část doků, kde bývala skladiště. Dnes je místo nich módní promenáda, kde jsou jeden vedle druhého nasázeny bary, restaurace nebo designová obchodní střediska. I šest let od dokončení září vše novotou. Kdo navštívil Marseille před rokem 2013, nemůže na své tehdejší zážitky brát zřetel. Město od renovace zkrátka prokouklo.

Starý přístav je srdcem města

Nejrušněji bývá v Marseille ve Starém přístavu — malé zátoce, kde dnes kotví už jen stovky výletních lodiček a plachetnic. Tato část, která je srdcem celého města, prošla v průběhu historie značnou proměnou, došlo k ní částečně už za vlády slavného panovníka Ludvíka XIV. a poté v období před Velkou francouzskou revolucí. Původní budovy byly na přelomu 17. a 18. století zdemolovány, aby ustoupily nové zástavbě.

Pevnost Saint-Jean, z níž vede most do Muzea evropských a středomořských civilizací.

Pevnost Saint-Jean, z níž vede most do Muzea evropských civilizací a Středomoří.

FOTO: Profimedia.cz

Tehdy vznikla například marseillská opera, po Bordeaux teprve druhá ve Francii, nebo radnice. Pár kroků za ní se nachází bývalý špitál, dnes luxusní pětihvězdičkový hotel, v němž by se chtělo stonat nejednomu člověku.

Za vlády Ludvíka XIV. vznikly i další z dominant Starého přístavu, pevnost Saint-Jean a hned naproti ní pro vyvážení rovnováhy pevnost Saint-Nicolas. Obě ve skutečnosti plnily spíše jakousi reprezentativní funkci, měly ohraničovat vjezd do přístavu a také ukázat panovníkovu moc. Město v podstatě nikdy nechránily.

Muzeum patří k nejmodernějším budovám Marseille.

Muzeum patří k nejmodernějším budovám Marseille.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Stavbu lemuje betonová krajka. Když skrze ni dopadá slunce, je to pěkná podívaná.

Stavbu lemuje betonová krajka. Když skrze ni dopadá slunce, je to pěkná podívaná.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Pevnost Saint-Jean je dnes součástí další významné marseillské stavby, Muzea evropských a středomořských civilizací (MuCEM), prvního francouzského národního muzea sídlícího mimo Paříž. Otevřeno bylo v roce 2013 a jeho moderní budova má úchvatnou podobu — lemuje ho betonová „krajka“, která uvnitř vytváří zajímavou hru světla a stínu. Pevnost Saint-Jean je s institucí spojena dlouhým a štíhlým mostem.

Okolí monumentální katedrály La Major prošlo před několika lety razantní proměnou.

Okolí monumentální katedrály La Major prošlo před několika lety razantní proměnou.

FOTO: Profimedia.cz

Na dohled od muzea je katedrála La Major, která klame tělem. Postavena je sice v byzantsko-románském stylu, ale pochází až z 19. století. Právě pod ní začíná moderní část bývalých doků, která v minulosti ke společenskému životu dvakrát nevybízela. Dokonce i samotný chrám byl kvůli nevzhlednosti celého místa dlouho uzavřen.

Za uměním do ulic

Pokud se vydáte směrem od hotelu InterContinental do kopce, otevře se před vámi malý marseillský Montmartre. Tomu srovnání se čtvrť Le Panier nevyhne, i když historie obou míst není ani trochu podobná.

Ulice Le Panieru zdobí nespočet street artových maleb a graffiti, kterými sousedství proslulo. V úzkých klikatých uličkách se můžete ztratit a vychutnávat si zdejší atmosféru. Na prádelních šňůrách pod okny se suší prádlo, drobná náměstíčka s restauracemi dýchají poklidem a okolní platany poskytují stín.

Le Panier je nejstarší částí Marseille.

Le Panier je nejstarší částí Marseille.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Je paradoxní, že Le Panier působí tak idylicky, ačkoli je čtvrtí, která je v Marseille nejvíce turistická. Street artové malby vznikly právě kvůli cizincům, aby se jimi přišli pokochat. A dívat se je skutečně na co, ale žádné hluboké příběhy rozervaných umělců a bohémskou revoluci nečekejte. I když ve čtvrti dnes samozřejmě umělci a řemeslníci bydlí, nebylo tomu tak vždy.

Návštěvu Le Panieru byste ale vynechat neměli, protože právě tady se v minulosti začala psát historie celé Marseille — jde o místo původní řecké osady, z níž se město rozvinulo. Dnes čtvrť působí dojmem zapadlé provensálské vesničky, neušla ovšem značnému poškození během bombardování za druhé světové války, po které musela být zrenovována. A velmi úspěšně. Dnes se tu můžete posadit v nějaké kavárně nebo si projít řemeslné obchůdky s nejrůznějším zbožím.

Mezi turisty proslul zejména všudypřítomným street artem.

Mezi turisty proslul zejména všudypřítomným street artem.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Graffiti jsou někdy pouhou ozdobou, někdy i glosují aktuální dění.

Graffiti jsou někdy pouhou ozdobou, někdy i glosují aktuální dění.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Pořídíte tu třeba i proslulé marseillské mýdlo. S ním je to poněkud ošemetná záležitost, protože to pravé nemá žádnou ochrannou známku, pro turisty proto může být poněkud složité rozpoznat originál od napodobeniny.

Je to však docela prosté. Pravé marseillské mýdlo, jemuž bylo inspirací pro vznik tradiční syrské mýdlo z Aleppa — nejstarší na světě vůbec — neobsahuje žádné živočišné tuky, barviva, ani vůně. Vyrábí se z olivového oleje, kterého bylo v Provence samozřejmě vždy plno, a sody. Toť vše. V zásadě se odlišují dva hlavní druhy, na pokožku a na praní. Tělové je samozřejmě mnohem měkčí, tím na prádlo by mytí dvakrát příjemné nebylo. Jinak je ale marseillské mýdlo naprosto nezávadné, hypoalergenní a vhodné na citlivou kůži.

V centru Marseille najdete hned dvě muzea, která se historii mýdla věnují. Jedno se nachází v přístavu, to druhé nazvané Musama jen kousek od něj. Návštěvníci si v něm sami mohou zkusit kus mýdla uříznout a opatřit ho libovolným motivem.

Únik z betonové džungle

Koho procházení se rozpálenou metropolí unaví, může se výletní lodí vydat jen pár desítek minut od Marseille. Hned při pobřeží se nacházejí Frioulské ostrovy. Není snad nic příjemnějšího než si dopřát trochu příjemného mořského větru ve vlasech, jak při plavbě samotné, tak při procházení ostrovů.

Turisticky zajímavý je zejména If, na němž se nachází stejnojmenná pevnost, proslulá tím, že v ní byl vězněn románový hrabě Monte Christo, hrdina knihy Alexandra Dumase. Dovnitř je možné podívat se pouze s průvodcem, lze se však volně projít po hradbách.

V pevnosti If byl vězněn románový hrabě Monte Christo.

V pevnosti If byl vězněn románový hrabě Monte Christo.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

Oproti tomu hlavní ostrov Ratonneau, kde dělá loď druhou zastávku, nabízí i několik zákoutí, kde se můžete zchladit v moři. Zdejší krajina svými vápencovými skálami nápadně připomíná Chorvatsko.

Na ostrově získáte i drobné povědomí o tom, jak vypadá národní park Calanques ležící u Marseille, který je tvořen úzkými a malebnými zátokami. Zatímco v rezervaci musíte k zátokám pár hodin šlapat, na ostrově sebou můžete plácnout prakticky kdekoli. A z místních vršků se vám naskytne široký pohled na Marseille zrcadlící se v okolní modři.

Vápencové skály Frioulských ostrovů evokují pobřeží Chorvatska.

Vápencové skály Frioulských ostrovů evokují pobřeží Chorvatska.

FOTO: Michael Švarc, Novinky

A když už je řeč o výhledech, při návratu do města byste neměli opomenout ani zastávku v bazilice Notre-Dame de la Garde, která se tyčí nad městem. Panorama, jenž se od chrámu otevírá, je bezkonkurenční.

Pak už zbývá jen odpočinout si v restauraci nad miskou bujabézy, nejtypičtějšího marseillského pokrmu — polévky s rybami a mořskými plody. Někde je její servírování hotová ceremonie.