Před naší cestou uplynulo teprve něco přes týden od doby, kdy orkán a záplavy v Itálii přestaly plnit stránky zpravodajství. [celá zpráva] Až na několik popadaných nebo preventivně skácených stromů však v okolí Gardského jezera nebylo na první pohled nic znát.

Při výletu k Lago di Garda je nejjednodušší zvolit přímou autobusovou linku z Prahy do severoitalského města Trento. Následně se lze pohybovat regionální autobusovou dopravou, ačkoliv místní jízdní řády mohou na mnohého našince působit jako rébus.

Gardské jezero v obci Navene poblíž městečka Malcesine.

Gardské jezero v obci Navene poblíž městečka Malcesine.

FOTO: Agáta Lukášková

Nejlepší místo pro život

Samotné Trento je hlavní město regionu Tridentsko-Horní Adiže (Tridentsko-Jižní Tyrolsko). Tento region sestává ze dvou provincií. V severnější provincii Horní Adiže převládá německy mluvící obyvatelstvo, což se projevuje v důsledně dvojjazyčných nápisech. Více než stotisícové Trento už se nachází v provincii Tridentsko, kde jednoznačně převládá italština. Nápisy v němčině se v této provincii prosazují jen na místech oblíbených německými turisty.

Mimochodem Trento je podle listopadového žebříčku novin ItaliaOggi italským městem s druhou nejvyšší kvalitou života. Předstihlo jej jen Bolzano, centrum Horní Adiže. Jinak řečeno v regionu Tridentsko-Horní Adiže se údajně žije nejlépe. Pro srovnání Řím skončil 67. a Milán se umístil na 57. místě.

Listopadový Trident z hradu Buonconsiglio.

Listopadové Trento z hradu Buonconsiglio

FOTO: Agáta Lukášková

Pokud máte rádi muzea, určitě si přijdete na své při návštěvě trentského hradu Buonconsiglio. Pokud by člověk měl skutečně poctivě projít všechny expozice, bylo by to téměř na celý den. V rámci výstavy historických nálezů lze zhlédnout například doklady etruského osídlení, na své si přijdou ale i milovníci výtvarného umění. Kromě několika výtvarných expozic jistě zaujme i výzdoba hradu v podobě četných fresek.

Ne zase tak daleká historie pak na člověka dýchne venku v takzvaném příkopě mučedníků. Právě zde byli v roce 1916 popraveni Cesare Battisti, Fabio Filzi a Damiano Chiesa, kteří jakožto rakouští občané za první světové války vstoupili do italské armády. Byli totiž zastánci odtržení Tridentska od Rakouska a jeho sjednocení s Itálií, k čemuž nakonec po první světové válce skutečně došlo.

Trident

Trento

FOTO: Agáta Lukášková

Kromě hradu stojí za zmínku také lanovka. Ta vás za pár eur zaveze od břehu řeky Adiže k obci Sardagna. Nahoře se před člověkem rozprostře výhled na město i okolní hory. Pokud vás zajímá noční život v Trentu, tak právě u dolní stanice lanovky se večer otevírá bar. Podnik i jeho bezprostřední okolí jsou potom v pozdních hodinách plné mladých lidí se skleničkami v ruce.

Mají tu středomořské klima

Regionální autobusová doprava vás z nádraží v Trentu odveze do kterékoliv z okolních obcí. Je však třeba mít na paměti, že takřka každá zastávka je zde na znamení. Takže pokud zrovna s vámi nebude vystupovat někdo další, musíte si většinu cesty dávat pozor. Jedním z letovisek na Gardském jezeře je Riva del Garda. My jsme však vystoupili pár kilometrů severně od něj v městečku Arco. To je možná nejsevernější místo, kde v Evropě najdete olivovníky. Za to městečko vděčí právě Gardskému jezeru, které ve svém okolí vytváří takřka středomořské klima.

Arco jeho obyvatelé označují za centrum horolezectví. Kolem něj se totiž nachází množství vápencových skal a také vrcholy Gardského pohoří náležícího k Východním Alpám. Proto v centru města najdete řadu obchodů s horolezeckým vybavením.

Vinice v okolí severoitalského městečka Arco

Vinice v okolí severoitalského městečka Arco

FOTO: Agáta Lukášková

Nicméně horské turistice na skalnatých kopcích v okolí města můžeme věnovat i my bez horolezeckého náčiní a průpravy. Na jeden z nich, na němž se nachází hrad Castello di Arco, vedou dokonce několikery schody, z nichž jedny začínají přímo v centru města. U hradu se člověku naskytne další skvělý výhled.

Na první pohled si možná řeknete, že je hrad jenom nějaká nezajímavá zřícenina, a když zjistíte, že je vstup zpoplatněn, nebude se vám chtít dovnitř. To by ale byla chyba. Stavba, známá mimo jiné z obrazu Albrechta Dürera, je mnohem větší a zajímavější, než se na první pohled zdá. Navíc je její nejstarší část ještě o něco výše a je z ní vidět i na druhou stranu okolí.

Arco

Panorama kolem městečka Arco

FOTO: Agáta Lukášková

Do Rivy se lze z Arka dostat jak regionálním autobusem, tak po svých. Ve druhém případě si lze užít cestu mezi vinicemi a olivovníky. Kopce, skály a letovisko na Gardském jezeře však nejsou jedinými možnými cíli pěší túry z Arka.

Nelze než doporučit najít si čas na procházku v údolí řeky Sarca přímo po jejích březích. Nejprve proti proudu do obce Ceniga, kde přejdete most Ponte Romano, a pak zpět po druhém břehu po proudu. Kromě ledovcové řeky, olivovníků a okolních skalních a horských masivů lze po cestě obdivovat i řadu sakrálních staveb.

Údolí řeky Sarca v okolí severoitalského městečka Arco

Údolí řeky Sarca v okolí severoitalského městečka Arco

FOTO: Agáta Lukášková

Most Ponte Romano přes řeku Sarca v severoitalské obci Ceniga.

Most Ponte Romano přes řeku Sarca v severoitalské obci Ceniga

FOTO: Agáta Lukášková

Jednou z nich je Eremo di San Paolo, v překladu poustevna svatého Pavla. Na ni se dostanete po strmých kamenných schodech, protože leží na spodní části skály. Hned vedle poustevny si můžete všimnout zavěšených karabin, protože jde o startovní místo pro lezce, kteří si tuto skálu oblíbili. Při cestě po druhém břehu si po chvíli můžete všimnout, že jdete ulicí pojmenovanou po českých legionářích.

Eremo Di San Paolo, skalní poustevna mezi obcemi Ceniga a Arco.

Eremo Di San Paolo, skalní poustevna mezi obcemi Ceniga a Arco

FOTO: Agáta Lukášková

Eremo Di San Paolo, skalní poustevna mezi obcemi Ceniga a Arco.

Malby na poustevně

FOTO: Agáta Lukášková

Turistické město duchů? Ne tak docela

Opravdu krásné pohledy na Gardské jezero se člověku naskytnou při cestě z Riva del Garda na jih. My jsme zvolili cestu regionálním autobusem do městečka Malcesine, další oblíbené destinace na Lago di Garda.

Pokud jsem hovořil o místech, kde se němčina podle slov místních objevuje především zásluhou německých turistů, měl jsem na mysli právě Malcesine. To vede k tomu, že v listopadu mimo turistickou sezonu je celá řada podniků v centru městečka zavřená. A je celkem jedno, zda jde o kavárny, hospody, stánky rychlého občerstvení či některé obchody.

Pláž u Gardského jezera pod hradem v Malcesine.

Výhled na městečko Malcesine a Gardské jezero při výstupu na Monte Baldo

FOTO: Agáta Lukášková

Až jsme v první chvíli měli pocit, že jsme přijeli do úplně vylidněného města. Ale po čase se ukázalo, jak pravil klasik, že mezi hospodami, kavárnami a dalšími podniky v Malcesine na podzim zkrátka jen odpadne to, co je slabé a oportunistické, a zůstane jen to, co je skutečně pevné a charakterní. Celá řada těchto podniků je otevřena i v listopadu a potkáte v nich především místní.

Co naopak v listopadu otevřené není, je lanovka na vrchol masivu Monte Baldo. Chcete-li tedy jejích služeb využít, musíte přijet do Malcesine dříve. Lanovka by vás vyvezla na vrchol Tratto Spino do výšky 1780 metrů nad mořem. Po cestě byste však nejprve museli vystoupit na mezistanici San Michele ve výšce 580 metrů nad mořem, kde se přestupuje na další lanovku. A když lanovka nejede, nebo máte raději pěší túry, cesta po svých alespoň na San Michele určitě stojí za to. Odměnou vám bude výhled na jezero z ptačí perspektivy, ale i na hory na opačném břehu jezera.

Pláž u Gardského jezera pod hradem v Malcesine.

Pláž u Gardského jezera pod hradem v Malcesine

FOTO: Agáta Lukášková

I v Malcesine se nachází hrad, tentokrát přímo v samém centru města. Hned pod ním začíná jedna z malých pláží Gardského jezera. Právě na podobných místech se lze zastavit a z blízka pozorovat vlnobití. A při obzvláště slunečném dni i v listopadu člověk neodolá, vyhrne si nohavice, sundá si boty a ponožky a nechá si jezerními vlnami omývat chodidla na vyhřátém písku. Ale pozor, ne nadarmo je Lago di Garda jezero utvořené ledovcem. Na koupání to úplně nebude.

Malcesine už se nachází v regionu Benátsko a jeho provincii Verona. I do Verony se odsud lze dostat zhruba za hodinu regionálním autobusem. Většina cesty vede podél břehu jezera, takže se vám otevře pohled i na jeho jižnější části, které se od těch severních poměrně liší. Ale to už je úplně jiný příběh.