Pro místní je časová anomálie už dobře známá, pro mnohé návštěvníky ale může být poněkud matoucí. Zvlášť když se jedná o tak nepřehlédnutelnou dominantu, která centru Edinburghu doslova vévodí. Se svými 58 metry do výšky stojí věž přesně mezi starým a novým městem a v pomyslném středobodu pracovního i osobního života.

Ony tři minuty, o které jsou hodiny posunuté, nejsou žádnou nahodilou chybou, ale už více než stoletou tradicí. Edinburgh provází už od otevření hotelu Balmoral v roce 1902, ležícího v bezprostřední blízkosti vlakového nádraží Waverley. Železniční společnost North British Railway Company, která hotel vlastnila, se zkrátka chtěla ujistit, že cestující neprošvihnou svůj vlak. Rozhodla se jim proto přidat tři minuty k dobru, aby si včas stihli vyzvednout jízdenky, uložit svá zavazadla a pohodlně se usadit ve vlaku.

Hodinová věž je dominantou centra. Nelze ji přehlédnout z hradu ani z vrchu Calton Hill.

Hodinová věž je dominantou centra. Nelze ji přehlédnout z hradu ani z vrchu Calton Hill.

FOTO: Profimedia.cz

Dodnes je drobná anomálie pečlivě vykalkulovaným krokem, který paradoxně pomáhá udržovat Edinburgh ve správné časové rovině. Jediným dnem, kdy se hodiny seřízují správně, je Silvestr. „Je to prosté, na tradiční odpočítávání před půlnocí musí jít čas správně,“ uvedl šéf hotelové ochranky Iain Davidson pro server BBC. „Ale jinak všichni spoléhají na to, že jdou hodiny špatně,“ dodal.

Mnozí na ně spoléhají

Přestože hotel prošel od svého otevření změnami a rekonstrukcemi – a nezbytnou výměnou vlastníků –, ve věži se během 116 let změnilo jen málo. Za zmínku stojí snad jen kompletní elektrifikace. Převzetí hotelu v roce 1996 společností Sir Rocco Forte Group naštěstí ale neznamenalo, že by zmizela tradice špatného seřízení hodin.

Už více než století se o chod hodin stará firma Smith of Derby. Ta má pod správou i další významná zařízení, třeba hodiny na katedrále sv. Pavla v Londýně nebo na nádraží St. Pancras, které sousedí s King’s Cross. „Staráme se asi o 5000 různých hodinových strojů po celém světě, ale ten v hotelu Balmoral je možná nejzvláštnější. Těžko se tomu věří, ale jsou to jediné hodiny, u kterých nám platí za to, abychom je nařídili špatně,“ uvedl Tony Charlesworth ze Smith of Derby.

Hotel byl určen pro klienty železniční společnosti.

Hotel byl určen pro klienty železniční společnosti.

FOTO: Profimedia.cz

Z úsměvné anomálie je už neodmyslitelná tradice.

Z úsměvné anomálie je už neodmyslitelná tradice.

FOTO: Profimedia.cz

Hodiny mají prý i další příběhy k vyprávění. Třeba v roce 2012 šly o 90 minut pozdě kvůli výpadku proudu. Ještě o dva roky dřív se poprvé za 108 let úplně zastavily.

Podle Charleswortha existuje i jedna verze pro romantické duše – hodiny prý běží napřed, aby měli milenci nějaký ten čas navíc se u vlaku rozloučit. „Nikdo po nás nikdy nechtěl, abychom je seřídili správně. Lidé mají sice hodinky a mobily, ale divili byste se, jak moc spoléhají na veřejné hodiny, zejména, když pospíchají,“ tvrdí Charlesworth.

Špatný čas je dnes něco, co mají obyvatelé Edinburghu zaručeno. Ne kvůli nějakému lpění na minulosti, spíš kvůli lásce k tradici. „Lidé by se rozčilovali, kdyby šly hodiny na čas. Nezapomeňte, že tohle je Skotsko,“ uzavírá s úsměvem Charlesworth.