Unikátní je galerie především tím, že se její expozice odhaluje nebo naopak mizí pod vodou podle odlivu a přílivu. Pohyb oceánu lze pozorovat především u soch, které jsou umístěny v úrovni hladiny. Kromě nich ale potápěči naleznou i zcela potopené sochy, několik jich je také na střeše kovové krychle, která galerii ohraničuje.

Zpola potopená stavba podle tvůrců vytváří jakýsi pomyslný most mezi suchozemským a podmořským světem. Její nejnižší část leží tři metry pod hladinou, od mořského dna pak celkově měří šest metrů. Materiály a vzory byly prý pečlivě vybrány, aby napodobily korálový útes, a přilákaly tak nějakou mořskou faunu, která by se v galerii mohla usadit.

Za mořskými živočichy se také několikrát denně pořádají prohlídky s lokálními biology, experty na život v oceánech. Večer je galerie navíc decentně osvětlená, a vytváří tak zajímavou podívanou.

Stavbu navrhl britských umělec Jason deCaires Taylor, který po světě vytvořil už několik podvodních galerií. Ta pravděpodobně nejznámější se nachází u karibské Grenady. „Za ta léta jsem si uvědomil jednu věc. Jakmile ty sochy potopíme, už nejsou naše. Patří moři a vládu nad nimi převezme příroda. Coralarium je místem vzdělání, ale i zachování. Doufáme, že lidem dojde, jak důležité je chránit korálové útesy a oceány obecně,“ uvedl umělec, který na projektech spolupracuje s mořskými biology.