Vesnici, která byla kdysi rozpůlená okupačními zónami Američanů a Sovětů, dělila obdoba Berlínské zdi mezi léty 1952 a 1989. Malý potůček, který tudy protéká, se stal přírodní dělící linií, podél níž vznikla nejprve dřevěná zeď, později betonová. „Konstrukce dřevěné hranice začala v Mödlareuthu v červenci 1982. Zeď se táhla zhruba 200 až 300 metrů podél potoka. Pro obyvatele vesnice začalo být nemožné jen tak překročit hranici z jedné strany na druhou,“ tvrdí ředitel památníku Robert Lebegern s tím, že později vesnicí procházela zhruba 700metrová zeď.

Lidé ze západního Německa si mohli obstarat vízum pro návštěvu východu. Opačně to bylo ale mnohem složitější, vyžadovalo to speciální povolení východoněmeckých úřadů. Zeď podle Lebegerna rozdělila rodiny, například dva bratry. Aby se mohli navštívit, museli urazit mnoho hodin cesty, ve vesnici totiž nebyly na rozdíl od Berlína žádné hraniční přechody.

„Když chtěl bratr na durynské straně odjet na západ, musel nejprve autobusem do nedalekého města Plauen, překročil hranici a vlakem dojel do Hofu a z něj 15 kilometrů zpět do Mödlareuthu,“ vysvětluje Lebegern. Ačkoli byly domy obou bratrů v samotné vesnici vzdálené zhruba 80 metrů, aby se příbuzní vzájemně navštívili, museli urazit kolem 80 kilometrů.

Malý Berlín stále táhne 

Západní strana vesnice se za rozdělení stala jakousi destinací turistů, kteří se o studenou válku zajímali. V roce 1983 tam dokonce zavítal George Bush starší, který byl tehdy americkým viceprezidentem. Vesnici nazval malým Berlínem, jak jí přezdívali američtí vojáci.

Dnes vesnici ročně navštíví kolem 100 000 lidí, aby si připomněli jednu neslavnou éru z německé historie. Jedním z turistů byla i Sabine Herktová, která vyrostla ve stínu Berlínské zdi. „Tehdy jsme nad tím nijak zvlášť nepřemýšleli, ale když zeď padla, uvědomili jsme si, jak bláznivá celá myšlenka byla. Bylo jasné, že nemůžete použít zeď, abyste rozdělili smýšlení. Oddělili věci a lidi, kteří patřili k sobě,“ myslí si.

Na místech, jako je Mödlareuth si lidé mohou alespoň trochu uvědomit, jak podivný život to byl. A jak nebezpečná byla snaha o překročení hranic, protože kdokoli, kdo se o přelezení zdi pokusil, byl zabit. „Když to vidíte na vlastní oči, dá to člověku mnohem víc než pouhé povídání,“ dodává Herktová.

Vesnice je i dnes nadále rozdělená a náleží ke dvěma různým spolkovým zemím. Znamená to, že obě části obce, v níž dohromady žije zhruba 50 obyvatel, mají rozdílné starosty, platí v nich i trochu odlišné regulace. Kromě toho tu ale podle agentury AP mají absolutní jednotu. „Jsme světu příkladem toho, že zdi nefungují. Možná byl Mödlareuth rozdělením definován, ale je to také místo, kde jsme tohle dělení porazili,“ uzavřel.

O vesnici natočili také německý seriál Tannbach, pojmenovaný podle onoho potoka, který obci dělil.