Hlavní obsah

Rakouský Hallstatt je bránou do minulosti

Právo, Věra Keilová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když člověk po letech navštíví Hallstatt v rakouském Solnohradsku, nestačí se divit. Autobusy s turisty, především z Asie, zabraly veškerou plochu na parkovišti nejblíže centru. Malé postavičky s rouškami a deštníky se od nich sunuly starými úzkými uličkami, aby se vyfotografovaly na nábřeží u jezera.

Foto: Věra Keilová, Právo

Centrum městečka, Marktplatz

Článek

V informační kanceláři mi potvrdili, že v posledních letech sem přijíždí nejvíce turistů z Číny, Jižní Koreje a z Japonska. Číňany toto starobylé městečko okouzlilo natolik, že v provincii Kuang-tung vyrostla v roce 2012 věrná kopie centra Hallstattu, pouze zrcadlově obrácená.

Jedna z historek z poslední doby vypráví o tom, jak se jeden místní muž velice podivil, když ve svém domě najednou narazil na turisty. Patrně se domnívali, že otevřený dům je volně k prohlídce, a tak v něm zvědavě procházeli každý kout. Za rok toto městečko navštíví zhruba milión tzv. jednodenních turistů, v hlavní letní sezóně to je na 7000 lidí denně.

Krásy Hallstattu samozřejmě obdivují i příchozí z jiných částí světa. Prohlídku zachovalého středověkého centra obvykle spojují s návštěvou nejstaršího solného dolu na světě, který se nachází v horském údolí Salzbergtal ve výšce 300 metrů nad hladinou jezera. Míří sem milovníci historie se zájmem o archeologii a také ti, kteří mají rádi přírodu a horskou turistiku.

Foto: Věra Keilová, Právo

Starobylé uličky vyzařují jedinečnou atmosféru městečka, které společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO.

Hallstatt je jakousi branou do minulosti. Ještě na konci 19. století bylo možné se sem dostat pouze lodí anebo úzkou stezkou. Při stavbě silnice a tunelu v roce 1890 musely být odstřeleny skály nad jezerem. Ve městečku není místa nazbyt dodnes a některé domy jsou postaveny na kůlech zapuštěných v jezeře.

Dnes využívají místní i vlak, k němuž je několikrát denně dováží malý trajekt. Trať se nachází na druhé straně jezera, na jeho východním břehu. Od severu k jihu je jezero dlouhé osm kilometrů a hluboké až 125 metrů.

Mann im Salz

Prohlídku s výkladem v některém ze světových jazyků nabízejí ve zdejší turistické informační kanceláři. Nás provázela Cristiana a dozvěděli jsme se mimo jiné, že v Hallstattu žije zhruba osm set stálých obyvatel, avšak v 18. století jich bylo dva a půl tisíce.

Právě v tomto období byl ve zdejším dole objeven Mann im Salz (muž v soli), jehož tělo bylo právě díky soli dokonale zakonzervováno. Po nálezu místní pohřbili nebožtíka na zdejším hřbitově, takže pro dnešní vědu se tělo nedochovalo. K důlnímu neštěstí došlo koncem 4. století př. n. l. a spolu s mužem v soli byly nalezeny i mnohé předměty a také exkrementy dávných horníků. Z nich vědci zjistili, že převážnou část stravy tehdy tvořily obiloviny.

Jiný nález, z roku 1846, je však pro archeology dodnes soustem velmi šťavnatým, neboť tohoto roku Johann Georg Ramsauer na stráni pod solnými doly objevil rozsáhlé pohřebiště, jehož výzkum posléze vedl. Do dnešních dnů se podařilo odkrýt více než 1500 hrobů, z nichž každý byl důkladně zdokumentován.

Nález to nebyl ledajaký, neboť díky těžbě a obchodu se solí byli zdejší lidé velmi bohatí a v jejich hrobech byly nalezeny velmi cenné předměty včetně zlatých šperků, bronzových nádob, zdobené keramiky a zbraní. Byl to tak významný nález, že dal pojmenování celému historickému období, jež se nazývá dobou hallstattskou.

V archeologii doba hallstattská navazuje na dobu bronzovou a sahá od 8. do 5. století př. n. l. Ve střední Evropě dobou hallstattskou začíná doba železná.

Bílé zlato

Naprostý světový unikát představuje zdejší solný důl, kde se sůl těžila už před sedmi tisíci lety a je tomu tak dodnes. Potrubím starším více než 400 let se sůl z dolu dostává ke zpracování do čtyřicet kilometrů vzdáleného města Ebensee.

Prohlídku části solného dolu je možné absolvovat od 1. dubna do konce listopadu a stejně jako k místům archeologických nalezišť na bývalém pohřebišti vás k němu z centra Hallstattu vyveze lanovka.

Také můžete jít do kopce pěšky, cesta zabere zhruba hodinu. Tak to dělávaly zdejší ženy, které snášely sůl z místa její těžby do údolí několikrát denně. Sůl se nakládala na lodě na Hallstattském jezeře a řekou Traun, která jím protéká, se dostala až do Dunaje.

Nahoře na návštěvníky čeká mimo jiné vyhlídková plošina (Skywalk) ve výšce 360 metrů nad jezerem. Při prohlídce dolu strávíte pod zemí hodinu a půl, dozvíte se vše o těžbě soli (audioprůvodce je i v češtině), zhlédnete hru světel nad podzemním jezerem a k tomu se můžete svézt po hornické skluzavce dlouhé 64 metrů.

Foto: Věra Keilová, Právo

Tak vypadala práce v solných dolech.

Vstupné včetně lanovky činí po dospělé 30 eur, pro děti od 4 do 15 let je vstup za 15 eur. Slevy jsou pro rodiny, seniory a studenty. Zajímavý je také důlní obchůdek s výrobky ze soli i solí samotnou. Purpurové krystalky přírodní soli nepůsobí na rozdíl od rafinované bílé soli nepříznivě na krevní tlak a díky příměsím tato sůl také lépe chutná.

Kromě Hallstattu se prohlídka solných dolů nabízí také v nedalekém Altaussee a Halleinu. Kde se ve zdejších horách sůl vzala? Uvádí se, že když se asi před 240 milióny lety rozpadl prakontinent Pangea a vyschlá solná moře byla vrstvami vápence postupně stlačována do nitra hor.

V Bad Ischlu se nacházejí nejstarší solné lázně v Rakousku, každý rok tam jezdil i císař František Josef I.

Kostnice, muzeum i ferraty

Při prohlídce městečka je stále nad čím žasnout. Známá je především zdejší kostnice, jež je datována do 16. století a v níž se nachází několik set lebek a kostí. V minulosti byly vyzdviženy ze zdejších hrobů, aby bylo místo pro další nebožtíky. Vykopané ostatky byly vyběleny a lebky byly poté pokresleny přírodními motivy, popsány daty narození i úmrtí a uloženy do kostnice. Poslední lebka sem přibyla v roce 1995.

V bezprostřední blízkosti kostnice se nachází pozdně gotický katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie se dvěma oltáři. Ten se svatou Marií uprostřed, svatou Kateřinou (patronkou těžařů dřeva) vlevo a svatou Barborou (patronkou horníků) vpravo patřil horníkům, zatímco druhý oltář byl určen těm ostatním. Hlavním náměstím je Marktplatz, v jehož blízkosti je i městské muzeum, které v roce 1898 slavnostně otevřel císař František Josef I. Právě zde si můžete prohlédnout některé archeologické nálezy, byť většina těch nejvzácnějších byla převezena do muzeí ve Vídni. I tak muzeum v Hallstattu nabízí druhou největší sbírku archeologických nálezů z Rakouska z doby hallstattské s fosiliemi a exponáty ze solných ložisek i městečka samotného.

Foto: Věra Keilová, Právo

Kostnice s pomalovanými lebkami

Před budovou muzea je umístěna kopie nejstaršího dřevěného žebříku v Evropě nalezeného ve zdejším solném dole. V Hallstattu se také nachází průmyslová škola zaměřená na práci se dřevem, která se těší velkému věhlasu.

Hallstatt

Z Prahy činí celková vzdálenost do Hallstattu 370 km. Autem ji ujedete zhruba za pět hodin. Nejlépe je jet na hraniční přechod Dolní Dvořiště a odtud pokračovat na Linec, Gmunden a Bad Ischl.

Z Mikulova je to přes St. Pölten a Linec přibližně stejně daleko. Ze Znojma stejnou cestou asi o 50 km méně.

Rakouskou dálniční známku na deset dní pořídíte za 9 eur.

I když toto místo má svůj půvab i pod sněhem, většina turistů sem směřuje v létě. Milovníci zajištěných horských tras, známých pod názvem via ferrata, mohou v létě zdolat např. místní ferratu Echernwand se středním stupněm obtížnosti klikatící se na skále pod lanovkou.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám