Článek
O názvu posvátné hory se dlouho vedou spory. Název Fudži mohl původně znamenat lotosový vrchol, babička, oheň či nesmrtelná hora. Tak či tak, všechny možné názvy k přírodnímu artefaktu svým způsobem sedí. Aktivní 3776 metrů vysoký vulkán, který už déle jak tři století nevybuchl, je zřejmě největším přírodním turistickým tahákem v zemi, proto se nedá moc očekávat, že by v jeho okolí nebylo rušno.
Fudži nevybuchla už více než tři století.
Možná vůbec nejvyhledávanější je Fudži na jaře, kdy horu ještě pokrývá dostatek sněhové pokrývky, ale v údolí už začínají kvést sakury. Kýčovité výhledy jako z ještě kýčovitějších orientálních maleb ovšem nemohou chybět na snímcích žádného z cestovatelů, který sem zavítá. Za rozkvětem japonských třešní údajně stojí jedna z bohyň hory, která vulkán také odrazuje od erupcí.
Nesměly na ni ženy
Horu Fudži uctívali už původní obyvatelé Japonska, národ zvaný Ainu. Pitoreskní sopka je ovšem posvátná i dnes, a to pro šintoisty i buddhisty. Kdysi na její vrchol mohli vstoupit pouze kněží či poutníci a do roku 1868 výhradně muži. Dnes je ale přístupná všem, oblíbená je především mezi rekreačními horolezci, byť výstup na vrchol není kvůli kluzkému terénu úplně jednoduchý.
Nahoře se nachází jedna ze svatyň zvaných sengen. Ty jsou rozesety i po celém okolí hory a slouží jako základny poutníků.
Neexistuje žádné roční období, které by hoře neslušelo.
Hora Fudži, která s přilehlým pobřežím ostrova Honšú tvoří národní park, je známá i pro velká jezera, jenž se v jejím bezprostředním okolí nacházejí. Mezi turisty jsou využívána pro nejrůznější kratochvíle, třeba vodní sporty, koupání, ale i rybaření.
Výhledy jsou okouzlující od všech pěti, ty nejkrásnější jsou však údajně od jezera Sai. Jelikož Fudži leží nedaleko Tokia, bývá za dobrého počasí viditelná i z města. V přírodě je ovšem zážitek mnohem silnější.