Země, které byste si v roce 2018 neměli nechat ujít

Důvod, proč v příštím roce navštívit právě Portugalsko, je velmi prostý. Země totiž obdržela několik ocenění v rámci „turistických Oscarů“ World Travel Awards, které z ní dělají ideální destinaci. Na své si zde navíc přijdou jak milovníci městské turistiky, tak i ti, které baví spíše objevovat přírodní krásy.

Hlavními cíli jsou hlavní město Lisabon, známé třeba pro své charakteristické žluté tramvaje, nebo nedaleká Sintra, jež je letním sídlem portugalských králů. V ní naleznou turisté nespočet pohádkových a pestrobarevných paláců.

Pro objevování přírody je pak ideální například nejjižnější region Algarve se svými pitoreskními útesy, zlatavými plážemi a mořem. Jiný druh krajiny představuje údolí řeky Douro, kde se pěstují hrozny na slavné portské víno. Na pevninské Portugalsko, tedy do Lisabonu a do Porta, se dostanete nejsnáze s aerolinkami ČSA.

Plusem Portugalska je i to, že je relativně blízko a je cenově dostupné. A proměnlivost krajiny od severu na jih je natolik razantní, že je zde vždy co objevovat. Opomenout nelze ani přidružený ostrov Madeiru, který je už vyloženou, byť ne tradiční, exotikou. Tam můžete v hlavní sezóně letět přímým spojem Travel Service, jindy případně přes Lisabon, ze kterého tam létají zdejší aerolinky TAP.

Baltské státy jsou masové turistiky prozatím ušetřeny. Lotyšsko, které je z nich druhé největší, si ale opomíjení rozhodně nezaslouží. Jeho krajina se pohybuje na rozmezí tradiční středoevropské přírody a skandinávské divočiny plné kopců, lesů a řek.

Je protkáno památkami, ačkoli největším tahákem je jednoznačně hlavní město Riga. Se svým malým, leč velmi malebným centrem láká k brouzdání uličkami a prozkoumávání například zdejší secesní architektury, která patří možná k nejvýraznějším představitelům tohoto slohu v Evropě.

V Rize se snoubí současnost s minulostí — ovšem na Sovětský svaz zde naštěstí už mnoho vzpomínek nezbývá. Lotyšsko (a vlastně všechny tři pobaltské státy) má svým naturelem mnohem blíže třeba ke Skandinávii.

Je pokrokovou zemí s moderním hlavním městem a jeho letecká dostupnost z Prahy ho Čechům ještě více přibližuje. Aerolinie AirBaltic létají v obou směrech každý den, někdy i dvakrát. Tamní mírnější klima ocení pak především ti, kteří si nepotrpí na tropické teploty.

Pokud hledáte exotickou destinaci, kde byste v době evropské zimy mohli bez potíží chodit v krátkém rukávu a užívat si dosyta historických krás jedné výjimečné země, zkuste Kambodžu. Zatímco do sousedního Thajska míří obvykle spíše ti, kteří chtějí nějaký ten den strávit na pláži, Kambodža je rájem aktivnějších turistů, kteří chtějí vidět co nejvíce zajímavých míst.

Hlavním turistickým lákadlem Kambodže je jednoznačně chrámový komplex v Angkoru, jenž leží jen několik kilometrů od města Siem Reap. Zimní měsíce jsou nejideálnějším obdobím pro návštěvu Kambodže, protože zde nepanují extrémní horka a takřka nulové srážky zaručují to, že vám návštěvy památek nepokazí déšť.

Až si dostatečně projdete chrámy v Angkoru, rozhodně ještě není odjezd na místě. Jen asi 20 kilometrů od Siem Reapu se nacházejí kouzelné vesničky ležící přímo na jezeru Tonlé Sap. Zde tak uvidíte nejen domy postavené na vysokých kůlech, ale dokonce i domky, které se houpou přímo na vodní hladině. Pokud nemáte rádi davy turistů, vyjeďte na motorové lodi k vesničce Kampong Khleang, která je stranou od toho největšího turistického ruchu a je stále ještě velmi autentická.

I v samotném hlavním městě Phnompenh je toho však mnoho k vidění. Vyjma působivého královského chrámu určitě nevynechte muzeum genocidy Tuol Sleng, které se nachází v bývalé škole. Tu Rudí Khmerové během své krutovlády změnili na vězení, ze kterého lidé živí nevycházeli. Ať už směřujete za historickými krásami nebo temným turismem, do Phnompenhu se dostanete poměrně jednoduše s aerolinkami Emirates přes Dubaj, kde si můžete udělat i zastávku a projít se po městě budoucnosti.

Safari je zážitek, který by měl aspoň jednou za život podstoupit každý, kdo má prostředky k tomu, aby si to dovolil. Zcela jiný typ dovolené uhrane nejen milovníky přírody a dobrodružství, ale umí zcela nadchnout i ty, kteří až doposud trávili své dovolené spíše s drinkem na plážích.

Botswana je však trochu jiná než třeba JAR či Keňa, kam se na safari jezdí ve velkém. Botswana klade důraz na ekoturismus, a tak se sem ročně za tímto účelem dostane výrazně menší počet turistů. Odpovídají tomu sice i o něco vyšší ceny, která jsou však jen odrazem toho, že se vám zde dostane velmi osobní péče. Navíc ten pocit, když sledujete lva či slona a široko daleko není žádné jiné auto s turisty, to třeba v Krugerově národním parku zažijete jen docela těžko.

Hlavním přírodním lákadlem Botswany je delta řeky Okavango, která disponuje v průběhu ročních období asi takovou proměnlivostí jako krajský politik, pod kterým se houpe židle. Rozmanitost zdejší fauny je skutečně nevídaná a jednotlivé části delty jsou od sebe obrovsky odlišné, ač se nacházejí třeba i jen několik desítek kilometrů od sebe.

Samostatnou kapitolou je poušť Kalahari, která zabírá značnou část země a k nalezení je zde zase úplně jiná vegetace než v deltě Okavanga. A jak do Botswany? Třeba z Prahy či Vídně s Ethiopian Airlines přes Addis Abebu do Victoria Falls v Zimbabwe. Zde si můžete prohlédnout úchvatné Viktoriiny vodopády a následně po zemi přejet do Botswany. Z Victoria Falls je to do Kasane, která je leteckou bránou do mnoha částí delty řeky Okavango, jen asi hodinu a půl jízdy autem.

Když se řekne Střední Amerika, tak si většina turistů vybaví Mexiko či případně třeba ještě Guatemalu, výjimečně Kostariku. Zájmu mainstreamových turistů však stále ještě uniká Nikaragua, která přitom svou rozlohou není úplně nejmenší. Země skoro dvakrát větší než Česká republika je královstvím vulkánů, krásných koloniálních měst a také velmi slušných lidí, kterým ještě není zatěžko zdravit.

Hlavním městem je Managua, kde se však většina turistů nezdržuje dlouho. Vyjma Královského paláce tu zas až tolik lákadel není. Není se tak co divit, že většinu zájmu k sobě váže město Granada, o kterém jste někdy již jistě slyšeli. Město plné krásných kostelů nejrůznějších druhů je nejturističtějším v zemi, atmosféra je zde však stále ještě úžasná. Ať už si tedy dopřejete sklenku místního rumu v jedné z malebných kaváren nebo smažené plantainy na hlavním náměstí, stále budete mít co po očku sledovat.

Nikaragua má však samozřejmě i rozsáhlá pobřeží pro ty, kteří si svou dovolenou neumí představit bez smočení v moři či oceánu. I proto někteří turisté směřují do města León. Připomínky občanské války najdete v oblasti ještě na fasádách několika domů, které „osprchovaly” kulky. Přímo na náměstí pak najdete i Muzeum revoluce, ale abyste si užili jeho návštěvu, potřebujete aspoň komunikační znalost španělštiny.

A rozhodně nepřijdete zkrátka ani pokud preferujete přírodu. Namátkou jmenujme vulkán Masaya ležící ve stejnojmenném národním parku, kde můžete s trochou štěstí v noci spatřit na vlastní oči magma proudící v nitru sopky. V oblasti mezi Granadou a Leónem jistě stojí za návštěvu i ostrov Ometepe s vulkánem Concepción. A jak do Nikaraguy? Lety přímo do Managuy jsou z Evropy velmi nákladné, takže se obvykle vyplatí zamířit kombinací letů ČSA a Air France-KLM do sousední Kostariky a následně přejet či přeletět k severním sousedům.