Do Bruselu nejen za čůrajícím chlapečkem

Jako je symbolem Paříže Eiffelovka, Brusel má Atomium. Tato podivuhodná stavba s devíti koulemi a dvaadvaceti chodbami oslaví v příštím roce šedesátiny. Vznikla jen k výstavním účelům pro EXPO 58, pak měla být stržena. Jenže si získala takovou popularitu, že z bourání sešlo.

Po období, kdy na ní zahlodal zub času a byla celá zrezivělá a ošuntělá, se dočkala kompletní obnovy. V současnosti září jako obrovský stříbrný šperk, obdivovaný z venku i uvnitř tisíci návštěvníky ročně.

Rychlovýtah s proskleným stropem vás zaveze do výše téměř sto metrů. Tady je vyhlídkový okruh i restaurace. Když se pokocháte pohledem do všech stran, případně posilníte něčím dobrým, následuje odvoz zpět. Odtud už po schodech či mnoha eskalátorech jezdících nahoru i dolů, si můžete prohlédnout šest koulí.

Každá má průměr osmnáct metrů. Jsou tu nainstalovány stálé expozice i dočasné výstavy, ke kterým teď patří ta o historii letecké společnosti Sabena. V jedné kouli jsou dokonce prostory k pronájmu na pořádání akcí. Na závěr prohlídky vás čeká svoz dlouhými úzkými eskalátory s proměnlivými světelnými efekty. Je to jako jízda do pekla, ale vynoříte se do denního světla v hale, kde už čekají další návštěvníci.

Hned vedle Atomia je zábavní park Mini Europe s 350 modely významných evropských památek. U vchodu stojí rozcestník, který sděluje, že do Prahy je to 717 km, do Bratislavy 968, Budapešť je vzdálená 1146 km a třeba Amsterdam jen 170 km. Všechny vzdálenosti hravě překonáte následnou procházkou a připadat si můžete jako Gulliver v zemi Liliputů. Zmenšeniny jsou dokonalé, vypracované do detailů, doplněné zvukovými, případně pohyblivými efekty.

Zaujala nás třeba Braniborská brána s právě bouranou Berlínskou zdí, kde bagr jakoby nabírá a vyklápí sutinu. U všech památek jsou informace, kde se nacházejí. Po zmáčknutí knoflíku zazní hymna příslušné země. Chodí se po vyznačené cestě, abyste žádnou památku neminuli. Konečně jsme došli k České republice. Zklamalo nás, že je tu jen část budovy Staroměstské radnice s orlojem. Ze Slovenska je tu pouze modrý kostel sv. Alžběty v Bratislavě.

Trochu bizarním a pro estéty nepochopitelným symbolem Bruselu je Manneken Pis neboli čurající chlapeček, umístěný i se svou fontánou na rohu ulic Rue de l’Etuve a Rue des Grands Carmes. Kroky snad všech turistů směřují sem. Kdo ho neviděl, jako by v Bruselu ani nebyl. Kolem vzniku půlmetrové sošky koluje několik legend, ale nic určitého. Původní soška vznikla v 15. století, pak byla poničena, ukradena a znovu vytvořena. Těžko říct, proč je tak populární.

Co se rovněž nedá pochopit, je, že chlapeček dostal oblečky z celého světa, má jich asi osm set, přesto je po většinu roku nahý. Oblékán je pouze při zvláštních příležitostech. V současnosti „trpí“ stavebním ruchem, protože budova za ním je pod lešením a dostává novou omítku. Turistům to nevadí.

Od roku 1987 má sestřičku Jaenneke Pis, tedy čurající Janičku. Soška nahé holčičky v podřepu není tak na očích jako její brácha. I s kašnou je ukryta ve výklenku na konci slepé uličky Impasse de la Fidélité. V současnosti také nemá dobré období. Kvůli vandalům je před ní tlustá mříž se dvěma zámky. Vlastně je za katrem.

Obě sošky jsou umístěny v historickém centru Bruselu, poblíž náměstí Grand Place. Říká se, že patří k nejkrásnějším náměstím světa.

Má dlouhou tradici, od 15. století. Tehdy tu byly převážně dřevěné domy. O dvě století později je zničili střelbou z děl francouzští vojáci. Možná to bylo dobře, protože vyrostly domy nové, kamenné, nádherné. Na ozdobách se nešetřilo. Patřily jednotlivým cechům. Každý dům je jiný, jeden hezčí než druhý.

Dominantou náměstí jsou gotická radnice, která má původní věž z 15. století, a naproti budova Maison du Roi, zvaná též Broodhuis (Králův dům).

Náměstí právem patří na seznam světového dědictví UNESCO. Je krásné ve dne i ve večerním osvětlení. Je tu plno kaváren a restaurací, takže dát si třeba hrnec mušlí s hranolky, k tomu sklenku vína nebo piva, to nemá chybu. Také jsme po delším váhání a dotazování na ingredience ochutnali jídlo zvané Kanibal. V podstatě jde o tatarský biftek z hovězího masa. Byl dobrý.

Cukráren je v Bruselu opravdu hodně. Stačí vejít a ovane vás omamná vůně čokolády. Belgické pralinky zná každý. Vybrat si můžete v kombinaci třeba s chilli paprikou a se šampaňským.

Propojeny jsou zdánlivě neslučitelné chutě, přesto jsou výborné. Mají i různé tvary. Zaujaly nás tabulky čokolády napodobující zahradní potřeby jako konvička, lopatka, nůžky nebo řemeslnické nářadí včetně kleští, kladívka, šroubováku, pily. Žertovným dárkem může být čokoláda s lechtivými výjevy z Kámasútry.

V domě u sošky Mannekena je také prodejna čokolád. Zaslechli jsme tady češtinu, což nás zaujalo. Nešlo o turistu, ale českého majitele. Pokračuje v rodinné tradici, kdy zakladatelem výroby čokolády byl už jeho pradědeček v roce 1899.