Někteří „záhadologové“ považují Maltu za zbytek bájné Atlantidy. Zřícení Azurového okna je v jejich podání dalším krokem na cestě zániku pozemského ráje. Malťané sice nějaký čas truchlili, ale nakonec připustili, že život půjde dál. Cestovky budou dál vozit své zákazníky na Gozo a ze setrvačnosti jim ještě nějaký čas ukazovat místo, kde stávalo Azurové okno. [celá zpráva]

Johanité z Jeruzaléma

Malé skalnaté souostroví jižně od Sicílie kolonizovali Féničané, Kartaginci, Římané, Arabové, Normané, Španělé, Francouzi a Britové. Nejvíce je však spojováno s rytířským řádem johanitů, kterým nakonec dalo i pojmenování — Řád maltézských rytířů.

Řád sv. Jana vznikl v Jeruzalémě v 11. století, aby pomáhal poutníkům, kteří přicházeli do svaté země. Zanedlouho se ze špitálního řádu stal vojenský, jenž začal bránit svatou zemi mečem. Rozpínavost arabských nájezdníků však nezastavily ani křížové výpravy, a tak nakonec i johanité museli Jeruzalém v roce 1291 opustit.

Pláž ve městě Mellieha

Pláž ve městě Mellieha

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Po krátké zastávce na Kypru se na 200 let stal jejich sídlem ostrov Rhodos. Byla to dvě staletí bojů s Turky, kteří se snažili ovládnout Středomoří. I z Rhodu byli v roce 1522 johanité vytlačeni. Maltu, kterou jim věnoval Carlos V., římský císař a španělský král, v roce 1530, považovali rytíři za přechodné řešení. Nakonec se museli smířit s tím, že se skalisko uprostřed Středomoří stalo jejich stálým sídlem.

Pohodlná pevnost

V roce 1565 dorazili Turci i k maltským břehům. V bitvě, která se tam v červenci odehrála, bylo loďstvo sultána Sulejmana konečně zničeno. Velmistr Jean Parisot de la Vallette, který obráncům velel, rozhodl o vybudování města na temeni mohutné skály. Mělo být pevností, ale zároveň pohodlné a vznešené, aby odpovídalo postavení mocného řádu.

Pamětihodnosti Valletty si turisté stihnou prohlédnout během jediného dne.

Pamětihodnosti Valletty si turisté stihnou prohlédnout během jediného dne.

FOTO: Profimedia.cz

Základem se stal pravidelný půdorys. Příčné a podélné ulice se protínají v pravém úhlu, jsou dostatečně široké, aby jimi tryskem projel jízdní oddíl a také aby jimi snadno profukoval vítr, který v horkých dnech funguje jako klimatizace a město ochlazuje. Všechny domy byly napojeny na kanalizaci, která se dvakrát denně proplachovala mořskou vodou, a zajištěn byl i odvoz odpadků.

Každá z lóží řádu dostala prostor, aby si postavila svou rezidenci s veškerým zázemím, bylo vybráno místo pro velmistrovský palác, kostel, špitál. Valletta, jak město na počest velmistra pojmenovali, byla zřejmě prvním takto propracovaným urbanistickým celkem, který vznikl nejprve na rýsovacím prkně a teprve pak se vtělil do promyšlené podoby.

Mlčenlivá metropole

Když se schylovalo k červencové bitvě roku 1565, postavili se do jednoho šiku s rytíři a jejich bojovníky i původní obyvatelé ostrova vedení místní šlechtou. Boje skončily, na skále vyrostlo nové město, ale pro domácí se v něm místo nenašlo. Rytířské lóže zůstaly nadále pro maltské šlechtice uzavřené a oni nezískali ani podíl na veřejné správě. Domácí se proto vrátili do svých sídel a na svá políčka do vnitrozemí.

Mdina je poklidné město, které oživuje pouze turistický ruch.

Mdina je poklidné město, které oživuje pouze turistický ruch.

FOTO: Profimedia.cz

Původní metropole Mdina se uzavřela do svých hradeb. Nekonaly se tam žádné okázalé slavnosti, zvony zvonily, jen když někde hořelo. Mdina se stala tichým, mlčenlivým, trucujícím městem. Vytrucovala si i katedrálu. Johanité postavili ve Vallettě kostel svého patrona, svatého Jana, ale nezískali pro něj postavení katedrály. Papež využil možnost prosadit svou vůli proti bohatému a zpupnému řádu a prvním kostelem v zemi potvrdil ten ve Mdině

Maltskou vesnici proslavil známý milovník špenátu

Doba se sice posunula úplně jinam, ale dějiny mají velkou setrvačnost. Například Mdina je dodnes tichá. Jen přes den oživí ulice někdejší metropole zahraniční návštěvníci. Většina obyvatel se totiž odstěhovala a bydlí dnes v moderních čtvrtích kolem Valletty.

Na Valletu stačí den

Maltská metropole je městem, které návštěvník snadno zvládne za jediný den. Většina paláců je bohužel nepřístupná, sídlí v nich státní úřady, takže zbývají muzea, kostely, audiovizuální průřez dějinami Malta Experience v pevnosti San Elmo.

Valletta - město jako pevnost

Valletta - město jako pevnost

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Zážitkem je však samotná procházka ulicemi města. Balkóny, portály, dveře a klepadla na nich, domovní znaky, celky i detaily působí jako kulisy hollywoodského filmu, které po natáčení ještě nestačili rozebrat. Ostatně nejeden hollywoodský film oněch kulis skutečně využil.

Po příchodu na Maltu v roce 1530 se johanité usadili ve městě Birgu, které po porážce Turků získalo název Vittoriosa. Když byla postavena Valletta, honorace se přestěhovala a nynější trojměstí – Vittoriosa, Senglea a Cospicua – ztratilo nejen vznešené obyvatele, ale i prestiž. Čtvrti kolem přístavu a doků upadaly i co do vzhledu. Přesto jsou i tam místa, která okouzlila např. tvůrce seriálu Hrabě Monte Christo nebo velkofilmu Gladiátor.

Anglické dědictví

Anglické dědictví

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Kostel sv. Jana, hlavní svatostánek maltézských rytířů, má sice všechny znaky katedrály, ale ta skutečná stojí v Mdině, původní metropoli ostrova. Chrám sv. Jana je majestátní, byť zvenčí poměrně prostá barokní stavba s bohatou vnitřní výzdobou. Podlaha je vyložena 369 mramorovými deskami, pod nimiž jsou uloženy ostatky rytířů. Každá z osmi lóží má svou kapli, v níž se snažila nádherou a nákladností překonat ty ostatní.

Nejpůsobivější částí chrámu je ale mramorový hlavní oltář, vyzdobený zlatem a drahým kamením. V kapli německé lóže je mimo jiné náhrobní deska, pod níž podle nápisu spočívá český šlechtic hrabě Thun. V kostele jsou pohřbeni ještě další dva čeští rytíři. Jejich náhrobní desky jsou však zakryty kobercem, po němž procházejí návštěvníci. Za prohlídku stojí i přilehlé muzeum s tapiseriemi a s působivým Caravaggiovým Stětím sv. Jana Křtitele.

Gozo, Mosta nebo Marsaxlokk

Maltské souostroví sestává ze tří ostrovů. Největší je Malta, druhý je Gozo a v osm kilometrů širokém průlivu mezi nimi trajekty obeplouvají ostrůvek Comino. Jednodenní návštěvník toho na Gozu moc nestihne. Navštíví hlavní město Victoria, prehistorický chrámový komplex Ggantija, jeskyni, v níž nymfa Kalypsó držela sedm let v zajetí Odyssea, a shora pohlédne na blízkou písčitou pláž Ramla.

Slavné Azurové okno si už turisté neprohlédnou.

Slavné Azurové okno si už turisté neprohlédnou.

FOTO: Profimedia.cz

Pak se jezdívalo k Azurovému mořskému oknu, které se však počátkem března zřítilo. Na skalách tam rostou houby, které ve středověku nahrazovaly penicilín. Poté zpět do Victorie prohlédnout si katedrálu v Citadele, na trajekt a zpátky na Maltu.

Tam by sběratelé zázraků neměli vynechat městečko Mosta. Je tam kostel z 19. století, jehož kupole je nesena jen obvodovými stěnami, což je při jejích rozměrech stavitelský unikát. Zázrak se stal 9. dubna 1942 v 16.40 hod. Na kostel, v němž se konala mše, dopadla německá bomba. Proletěla střechou a nevybuchla. Zázrak — jak se později ukázalo — měl pozemský původ. Bomba byla plná písku.

Dominantou města Mosta je rotunda Santa Marija Assunta.

Dominantou města Mosta je rotunda Santa Marija Assunta.

FOTO: Profimedia.cz

Na jižním pobřeží Malty je v hluboké zátoce malebné rybářské městečko Marsaxlokk, v jehož přístavu kotví množství člunů. Jsou pěkně barevné a každý z nich má na přídi vymalované oko boha Usira, který by měl rybáře ochraňovat.