Mayrhofen je srdcem Zillertálského údolí, které se táhne směrem na jih od soutoku řek Ziller a Inn zhruba na půl cesty mezi Kuffsteinem a Innsbruckem.

Městečko v nadmořské výšce 650 m, které si navzdory prudkému rozvoji turistického ruchu uchovalo typickou tyrolskou architekturu i atmosféru, obklopují pohoří Penken a Ahorn. Prvně jmenované bylo již v roce 1956 vyhlášeno přírodní rezervací a kozoroh se zlatými rohy, jehož má Mayrhofen ve znaku, odkazuje na množství zvířat pasoucích se na okolních svazích.

Místní skiareál je součástí vyhlášené zillertálské lyžařské „houpačky“, kam dále patří jen pár minut jízdy vzdálený Hochzillertal, Zillertal Arena nebo Hintertux, jediné rakouské středisko s celoročním provozem lanovek.

Harakiri na Penkenu

Z dvojice mayrhofenských pohoří je větší a lyžařsky zajímavější Penken. Spodní stanice lanovky Penkenbahn leží v centru města. Nevýhodou tohoto umístění však je, že nemá parkoviště. Můžete sem buď dojít pěšky ze 400 m vzdáleného parkoviště u lanovky na Ahornin, nebo (pohodlněji) dojet skibusem.

Další tři lanovky jezdí ze sousedních vesnic Finkenberg, Lanersbach a Hippach (Schwendau). Hypermoderní Penkenbahn s kabinami pro 24 pasažérů je pro milovníky ranních „manšestrů“ v provozu už od osmi hodin. Vysadí vás v centru resortu na oblém a jižně orientovaném hřebeni, po němž se klikatí rozmanité, všestranné a celý den sluncem zalité sjezdovky. Na rozježdění doporučujeme modré turistické č. 28 a 29 nebo příjemné červené, byť nepříliš široké č. 25 a 26.

Na sjezdovky vede společná lanovka.

Na sjezdovky vede společná lanovka.

FOTO: Mayerhofen.at

Ti odvážní pak mohou zamířit na černou č. 34 jménem Harakiri. Je to nejprudší upravovaná sjezdovka v Rakousku, místy má sklon až 78 % a rolby se při práci musejí přivazovat ocelovým lanem. Každý pátek od 13 do 15 hod je zde připravený profesionální fotograf, aby zachytil vaše umění na krkolomném svahu. Fotky jsou pak zdarma ke stažení z webu skiareálu.

Pokud sjezd přežijete, pak si další památku na adrenalinový zážitek můžete pořídit v obchodě se suvenýry: tričko s nápisem I Survived Harakiri (Přežil jsem Harakiri) prý prodají jenom tomu, kdo slavnostně odpřisáhne, že sjezdovku skutečně pokořil.

Horberg

Na průzkum další části areálu se vydejte proti směru hodinových ručiček do oblasti pod vrcholem Horberg. Tady si přijdou na své všichni „účastníci zájezdu“. Zkušení borci zamíří na drsnou (a místy nepříjemně úzkou) černou trať č. 12 jménem Devil’s Run. Středně pokročilí si užijí členitou červenou č. 10 se širokými serpentinami. A začátečníci vyrazí na panoramatickou modrou č. 11.

Trojice sjezdovek je blízko u sebe, mají společnou lanovku a párkrát se křižují — nejprudší úseky na červené se dají objet oklikou po modré. Proto je zde ideální místo, kde může část dne strávit celá rodina: každý si jezdí terén podle svých schopností a přitom se potkává s ostatními. Na protější stranu se spouští červená č. 15. Horní část má velice mírnou, ale v polovině se ostře láme. Část spodního úseku je vyhrazená pro slalom s časomírou.

Pohled z výšky na majestátnosti hor nijak neubírá.

Pohled z výšky na majestátnosti hor nijak neubírá.

FOTO: Profimedia.cz

Dokonalý „závodnický“ pocit v brankách podtrhuje modrá barva, kterou je na sněhu vyznačená ideální trať. Do míst mezi Horbergem a Penkenem z obou svahů míří několik sjezdovek. Za zmínku stojí hlavně plnokrevná červená dálnice č. 33, avšak v rušné kotlině panuje většinu dne nepříjemný stín. Na stráni u lanovky Sun Jet je vyhlášený snowpark Vans Penken Park. Má šest částí s mnoha překážkami pro každého, koho nudí jízda na upravené trati.

Ledový hotel

Ledový hotel

FOTO: Roman Zvarič, Právo

Podobně jako na Harakiri i ve Vans Parku jsou jednou týdně k dispozici služby fotografa, konkrétně každé úterý od 13 do 15 hodin. Snowboardističtí začátečníci a děti mají hned vedle k dispozici méně náročný Kids Park.

Okružní trasa

V okružní průzkumné jízdě pokračujte kyvadlovou kabinou 150er Tux na Wanglspitze (2420 m). Tam se před vámi otevře mírný jižní svah Rastkogel protkaný sítí spíše snadných červených a modrých tratí. Právě zde je nejvyšší bod oblasti, kam vyjedete na lyžích: horní stanice lanovky Horbergjoch leží ve 2500 metrech.

Když se vydáte po modré č. 63, sjedete ke spodní stanici lanovky Lämmerbichl, odkud se dá po červené ski route č. 75 přejet do Eggalmu, nejvzdálenější, a tudíž nejklidnější části celého areálu. Po jejích stráních roluje půltucet vydatných červených tratí doplněný dvěma modrými. I tato oblast je však větší část dne ve stínu a za dobrého počasí proto není příliš lákavá.

Letošní lyžařská sezóna končí 23. dubna.

Letošní lyžařská sezóna končí 23. dubna.

FOTO: Profimedia.cz

Pokud na Eggalm zavítáte odpoledne, hlídejte si čas: poslední lanovka zpět na Penken vyráží v 15.30 hod. Ujede-li vám, musíte se vrátit skibusem. Méně zdatným lyžařům na zpáteční trase doporučujeme svézt se (směrem dolů) zmíněnou lanovkou 150er Tux, jedinou alternativou je totiž nepříjemně ostrá, často ledovatá a frekventovaná červená sjezdovka č. 66. Bohužel si zde neužijete žádné spanilé jízdy do údolí, do Mayrhofenu nevede žádná sjezdovka, a tak cestu zpět musíte absolvovat lanovkou.

Ahorn

Do malého rodinného resortu pod vrcholem Ahorn se svezete největší lanovkou v Rakousku. Její kapacita je 160 pasažérů a občas slouží jako vznášející se kavárna. Na rozdíl od Penkenu má své vlastní parkoviště.

Nepolekejte se ceníku, který za celodenní parkování účtuje 13 eur: s platným skipasem je zdarma, ale musíte si v pokladně (která zavírá v 17 hod.) nechat potvrdit parkovací lístek. Lanovka Ahornbahn jezdí vždy v celou hodinu a pak v intervalech po patnácti minutách. U její horní stanice ve výšce 1965 m je široké modré „letiště“, které obsluhuje osmisedačka a poma.

Dětská loučka

Dětská loučka

FOTO: Roman Zvarič, Právo

Pokud máte menší děti, které už zvládnou samy nastoupit na pomu, můžete je zde bez obav „vypustit“, aby si lyžovaly podle svého a dohlížet na ně z terasy příjemné restaurace Filzen-Stadl. Prosluněný svah lemuje dětská crossová dráha s terénními vlnami a klopenými zatáčkami. Pět modrých sjezdovek doplňuje dvojice červených — obtížná a členitá č. 4 neurazí ani hodně náročného lyžaře.

Až do údolí pak pokračuje jediná „ahornská“ černá č. 5, na které se dříve jezdil Světový pohár ve sjezdu. Kuriozitou pro příznivce netradičního ubytování je iglú hotel White Lounge.