Kdo zvolí jako výchozí bod pro svá zimní dobrodružství některé městečko kolem jezera Millstätter See, lehce odtud dosáhne na nejbližší korutanská lyžařská střediska. Na Goldeck a do Bad Kleinkirchheimu / St. Oswaldu dojede za dvacet minut, o něco déle trvá cesta na Turracher Höhe a Nassfeld nebo na ledovec Mölltaler Gletscher. Na všechny sjezdovky stačí jediná permanentka. Dá se s ní lyžovat i ve východních Tyrolích.

Zima je u jezera klidná

Zatímco v létě se kolem Millstätter See budete prodírat davy turistů a cyklistů a v jezerní vodě budete muset bojovat o místo s plavci a výletními loďkami, v chladných měsících roku je tady až blahodárný klid.

Většina restaurací, barů i hotelů má zavřeno, spolehlivě ale funguje například v Seebodenu proslavený hotel s labutí ve znaku, Kollers. Rodinný podnik v sobě spojuje luxus s rodinnou atmosférou, o kterou se stará každý den osobně i Hubert Koller, majitel hotelu.

Snídani je možné začít sektem, večeře mají několik chodů, podávají se ryby z jezera, med dodává místní včelař. Nejlepší, krásně servírovaná jídla se objeví i v některé z kuchařek, které hotel sám vydává. Proslavené je také zimní koupání ve vyhřívané části jezera, jež ke Kollersu patří. Co se právě děje v okolí, si hosté přečtou v hotelových novinách.

Druhým zaručeně otevřeným místem vhodným pro aktivní odpočinek je v Millstattu Badehaus, dům zasvěcený koupání. Tradice plavání se u Millstätter See datuje už od roku 1870. Tehdy sem začala na letní prázdniny jezdit aristokracie.

Zima kolem jezera je klidná.

Zima kolem jezera je klidná.

FOTO: Roman Mašín

V Badehausu najdete sauny, tepidarium i restaurace.

V Badehausu najdete sauny, tepidarium i restaurace.

FOTO: Roman Mašín

V budově, jež svou architekturou evokuje 30. léta minulého století, jsou sauny, tepidarium, místnosti pro masáže i odpočinek, restaurace nazvaná L’Onda, což je italsky vlna, a hlavně venkovní bazén s výhledem na jezero. Voda v bazénu dosahuje i v zimě pětatřiceti stupňů. Objevila jsem i přímý vstup do jezera, v jeho chladivé vodě jsem dokázala udělat jen pár temp, na osvěžení po sauně to bylo ale vynikající.

Středisko pro rodiny

Lyžařské středisko Goldeck má nejvyšší bod ve výšce 2142 metrů nad mořem, jeho široké, modře a červeně značené sjezdovky ocení hlavně rodiny s dětmi, děti tady do šesti let lyžují spolu s rodiči zadarmo. Na Goldecku se nachází ale i nejdelší černá sjezdovka v rakouských Alpách, dlouhá osm a půl kilometru, je zde možnost lyžovat ve volném terénu – freeride zabírá 50 hektarů – a samozřejmě nechybí ani snowpark.

Na své si přijdou i rodiny s dětmi.

Na své si přijdou i rodiny s dětmi.

FOTO: Roman Mašín

Na oběd jsme zajeli do stylové dřevěné chaty Mosthütte. Pozor, snadno ji minete, musí se k ní vyšlápnout z úzké spojnice mezi dvěma pistami! Na úzkých lavicích jsme se mačkali se štamgasty, postarší pánové oblečení v posledních lyžařských modelech popíjeli svařený mošt i víno a komentovali zdejším chrčivým dialektem televizní přenos ze Světového poháru ve sjezdu, kde Rakušané většinou nechybějí na stupních vítězů.

Nejen na sjezdovkách, ale i v hospůdkách je živo.

Nejen na sjezdovkách, ale i v hospůdkách je živo.

FOTO: Roman Mašín

Zážitky z celého dne, kdy se nad námi na sjezdovkách slunce objevovalo opravdu jen málo, jsme večer spláchli pivem, které se vaří v pivovaru, jehož název Shilling je nostalgickou vzpomínkou – v anglickém přepisu – na bývalou rakouskou měnu.

Majitel malého pivovárku v Radentheinu si v něm splnil sen uvařit si vlastní pivo. Provoz, který vznikl v místě bývalých garáží pro autobusy cestovní kanceláře, je celý v nerezu, nahlížet se do něj dá z přilehlého útulného pivního baru. Na čepu jsou svrchně i spodně kvašená piva, tmavá i světlá, je jich až čtyřicet druhů, žádné není filtrované, proto se musí rychle stočit a spotřebovat. V sudech tak pivo putuje také do okolních restaurací.

On-line v St. Oswaldu

Při našem prodlouženém víkendu jsme se rozhodli z nabízených lyžařských možností prozkoumat víc také Bad Kleinkichheim / St. Oswald, tedy hlavně druhou část rozlehlého areálu, jehož propojení se dá – musí se přitom jen krátce přejít silnici hned na začátku lázeňského městečka – využít jen v době, kdy je dostatek sněhu.

Nachází se tu 850 kilometrů sjezdovek.

Nachází se tu 850 kilometrů sjezdovek.

FOTO: Roman Mašín

St. Oswald byl tak pro mě, i kvůli podmínkám daným přírodou, dlouho neobjevenou částí střediska. Na doporučení jsme začali ráno lyžovat právě v Oswaldu. Areál je velmi rozlehlý, spolu s Bad Kleinkirchheimem mají jeho sjezdovky délku 103 kilometry, jednotlivé svahy lze vybírat podle toho, jak sníh pod slunečními paprsky postupně povoluje.

Když už jeho kvalita nevyhovuje, je nejlepší se přesunout na sjezdovku nad Therme, na níž ženy jezdí závody Světového poháru a jež je pojmenovaná po legendárním lyžaři Franzu Klammerovi. Kdo by bloudil, může se na mnoha dobře označených místech připojit na některou z volně přístupných wi-fi sítí a zjistit, kde se právě nachází.

Na závěr dne se dá stylově skončit v Bad Kleinkirchheimu v bazénu v římských termálních lázních. Nejen z něj, ale i z několika saun je nádherný výhled na okolní bílé stráně.