Bunkr byl vystavěn mezi léty 1981 až 1986, aby ochránil vysoké úředníky ministerstva vnitra před případnými nálety. V nynějším muzeu jsou k vidění hlavně fotografie, ale také nejrůznější dokumenty či vybavení, které bylo při perzekucích používáno.

Expozici navštívil také jeden z mnoha politických vězňů Saimir Maloku. „V roce 1976 mě zatkli kvůli tomu, že jsem si namontoval na dům anténu a chytal cizí televizní kanály. Sedm měsíců mě drželi v malé podzemní cele v nelidských podmínkách,“ řekl pro agenturu Reuters.

Během 47 let, kdy v Albánii vládl komunistický režim, bylo souzeno více než 100 000 lidí, většina z nich byla ve vězení nebo v pracovních táborech. „Mnoho lidí si ani nedokáže představit, jak hrozné to bylo. Když jsem šel do basy, vážil jsem asi 70 kilogramů. Po propuštění jen kolem 40. Bylo to snad horší než nacistické koncentrační tábory,“ dodal Maloku. Někteří lidé se nevyhnuli ani popravě, smrti neušlo přes 6500 vězňů, ale těl se našlo jen kolem 500.

Pravými hrdinkami byly ženy

Podle některých návštěvníků však muzeum nesplňuje očekávání, ačkoli způsoby, kterým komunistický režim perzekuoval vězně, vypodobňuje autenticky.

Podle ředitele rehabilitačního centra pro traumatizované a mučené oběti Adriana Katiho expozice téměř opomněla připomenout ženy, které byly z rovné poloviny také oběťmi režimu. „Nejsou tu skoro zmíněné, při tom ony jsou ty pravé hrdinky. Vytvářely teplo domova a často je odvedly od manželů, dětí, mnohdy i vnoučat,“ tvrdí.

Po celé Albánii je podle agentury Reuters roztroušeno více než 700 000 podobných protiatomových krytů, které nechal vybudovat někdejší komunistický vůdce Enver Hodža.