Článek
„Ve Valdštejnské zahradě se nachází umělá krápníková jeskyně, tzv. grotta, která stejně jako celá barokní zahrada pochází z poloviny 17. století,“ uvedla tisková mluvčí Senátu Eva Davidová.
„Tento prostor není běžně veřejnosti přístupný, a to proto, že na zemi je původní oblázková podlaha a je ošemetné na ni vůbec stoupat. Je totiž stejně jako Valdštejnská zahrada pod přísnou památkovou péčí. Loni v rámci dne otevřených dveří jsme tento prostor mimořádně zpřístupnili,“ dodala.
Před dvěma lety se do zahrady přišel podívat i spisovatel Dan Brown.
„Chtěl tu načerpat inspiraci pro svůj nový román, tak projevil přání se do těchto mystických prostor podívat,“ prozradila Davidová. „My jsme mu zpřístupnili jednak grottu, ale zároveň i ostatní prostory. Brown byl nadšený, protože tyto autentické prostory z poloviny 17. století jsou něčím, co se jinde v Evropě asi najít nedá,“ uvedla Davidová.
Prostor určený k rozjímání
Zahrada vznikla na popud vojevůdce Albrechta z Valdštejna, který si sem přizval italské stavitele. „Vystřídalo se jich zde několik – Andrea Spezza, po jeho smrti v roce 1628 Niccolo Sebregondi a poté Giovanni Pieroni,“ sdělil Martin Brouček, správce historického mobiliáře Senátu.
„Účelem bylo vystavit lázeňskou grottu, kde by se dalo ukrýt před sluncem či před nepřízní počasí. Byla zde i mramorová nádrž na vodu, kde se lidé mohli občerstvit, ale mělo to spíše symbolickou funkci. Šlo o propojení objektu s přírodou, sloužilo to k meditaci. Po obvodu kruhové stavby ve výklencích najdeme sedátka, kde člověk mohl rozjímat, být sám v potemnělé místnosti, která měla pouze jedno okno do zahrady,“ popsal Brouček.
„V prostoru se nachází čtvery dveře — jedny vedou z interiéru z točitého schodiště, které propojuje obě patra paláce. Z audienční síně se dalo sestoupit do lázeňské grotty. Další přístup byl do lodžie a saly terreny. Poslední dveře jsou zde dodatečně doplněné,“ podotkl Brouček.
„Jeskyně byla vytvořena pomocí kamenného zdiva. Samotné krápníky, jejich plasticitu a bohatý reliéf tvoří prejzy, tedy střešní krytina z pálené hlíny, také dřevěné armatury, dráty a různé drobné prvky, které svým tvarem napodobují krápník,“ řekl Brouček.
„Zbytek je dotvořen jemnou maltou, která byla patrně vyrobena z říčního písku z nedaleké Vltavy. Popílek přimíchávaný do štukové směsi způsobil šedočerný tón krápníků. Tu a tam probleskávají červené tóny, což jsou oxidy a hydroxidy železa,” doplnil.