Díky rozsáhlé síti vodních kanálů se městu v provincii Ťiang-su někdy přezdívá Benátky orientu. A není se čemu divit. Voda tamním obyvatelům vytváří unikátní životní styl, kterému podléhá třeba doprava.

Zvuk městu dodávají i takzvané klasické zahrady. Ve městě vznikaly už od 6. století a do dnešního dne se jich dochovalo více než 50. Ale pouze devět nejkrásnějších se dostalo až na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Významné jsou tím, že reflektují typickou čínskou zahradní architekturu v té nejčistší podobě, je pro ně typická nápodoba přírodních scenérií, skal a vodních toků v kombinaci s pagodami či pavilóny.

Podle organizace UNESCO ovlivnil vzhled zahrad a použité stavební techniky proces úpravy terénu nejen v Číně, ale na celém světě.

Zahrada Mistra rybářských sítí je jednou ze zapsaných na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Zahrada Mistra rybářských sítí je jednou z devíti zapsaných na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

FOTO: Profimedia.cz

Tvůrci se prý do zahrad snažili otisknout i duchovní a filozofický smysl. A díky dobovému nábytku a dekoracím, které do svých děl umisťovali, lze pozorovat také vývoj čínské kultury.

Zahrady nejsou tím jediným, co se na seznam kulturního dědictví probojovalo. Už deset let je na něm zapsáno i tradiční vyšívání, které je technicky velmi složité, protože nevyužívá jednoduchého křížkového stehu.

Realizace pak zabere klidně i půl roku — záleží na velikosti i daném motivu. Nejčastějším námětem bývá právě voda či scenérie zahrad, dále zvířata. Vyšívacích technik zde existuje přes 50 a jako podklad se používá průsvitné hedvábí.

Kolébka kultury

Su-čou leží na řece Jang-c’-ťiang (Modrá řeka), nejdelším asijském toku, a je kolébkou kultury Wu, povstaleckého státu, který se rozkládal na východním území dnešní Číny mezi léty 722 až 481 před naším letopočtem.

S otevřením Velkého kanálu, nejdelší starověké umělé řeky na světě, se město stalo strategickým místem na hlavní obchodní cestě a za vlády dynastie Sung také centrem produkce hedvábnictví. Tuto významnou pozici si udrželo až do dnešních dnů.

Su-čou bylo v průběhu let několikrát napadeno a vyrabováno, čelilo Mongolům a v roce 1937 invazi Japonců. Roku 1981 označila čínská vláda Su-čou za jedno ze čtyř měst, které musí ochranu kulturního a historického dědictví brát jako svou prioritu.