Dnes je Bardsey, nacházející se nedaleko pobřeží severního Walesu, znám jako „ostrov 20 000 svatých“, čímž odkazuje k tomu, že největší část jeho populace spočívá právě pod zemským povrchem. A není to málo, když uvážíme, že je ostrov jen 1,6 kilometru dlouhý.

Pohled na ostrov Bardsey z vrchu Mynyd Enlli.

Pohled na ostrov z vrchu Mynyd Enlli.

FOTO: Profimedia.cz

Románské legendy tvrdí, že Bardsey byl posvátným místem keltských druidů nebo že se ve skutečnosti jedná o bájný ostrov Avalon, na kterém měl být pohřben král Artuš. Jiné mýty říkají, že duše těch, kteří zde zemřeli, rozhodně nešly do pekla.

Díky tomu se z ostrova na počátku středověku stalo jedno z nejsvatějších míst v Británii a později i významný politický bod. Údajně se říkalo, že tři cesty na Bardsey vyjdou nastejno jako jedna pouť do Říma.

Keltské kříže

Keltské kříže

FOTO: Profimedia.cz

Ostrov se v průběhu časů pomalu proměňoval. Po roce 1536 se stal útočištěm pirátů. Tamní komunita začala vzkvétat až kolem 19. století díky rybolovu a prodeji humrů, ústřic a krabů. Ale o několik desítek let později, v roce 1931, se populace snížila na 54 lidí, když obyvatelé zamířili do osídlenějších oblastí.

Na ostrově zbývá dnes jen pár domků - jediný obchůdek, ve kterém se prodávají například pohledy, domácí med, proutěné košíky či vlna, a z původních devíti farem zde zůstala pouze jedna. Školu zavřeli už v roce 1950. Díky své minulosti se však Bardsey stal poměrně oblíbenou destinací archeologů.

Domek na ostrově

Domek na ostrově

FOTO: Profimedia.cz

Místní tvrdí, že kdekoliv na ostrově byste chtěli kopat, narazíte na tělo. Archeologové zde objevili 25 středověkých hrobů, jedno z těl mělo v ústech minci z 10. století.

Ostrůvek podléhá pomalé modernizaci, například se zde už používají solární panely a díky satelitu mají rezidenti lepší spojení s pevninou. I tak se podle místních jedná o místo na hony vzdálené 21. století — místo, kde se zastavil čas.