„Před lety se lidi o oceán vůbec nezajímali, pláž byla zcela prázdná. Mohli jste tu potkat kluky, kteří tu za celý život oceán neviděli," říká Anton Morozov, majitel surfařské školy. Připouští, že život na Kamčatce je drahý a chybí tu infrastruktura, ale surfování je jeho život. Zvlášť teď, kdy popularita tohoto sportu na Kamčatce roste a začíná lákat turisty.

I Rusy před pár lety překvapilo zjištění, že v jedné z nejchladnějších oblastí země se dá surfovat. Skupina nadšenců, vyrábějící filmy o surfování na Sibiři, první snímek věnovala krásám zimního sjíždění vln na Kamčatce. „Kamčatka je neuvěřitelné místo a místní nemají ponětí, jaké tu mají možnosti pro surfování!" říká autor snímku Konstantin Kokorev. „Zimní surfování je těžší a nebezpečnější, a tím i lákavější," dodal tento Moskvan, věnující se surfování osm let.

Bolestné promrznutí

Morozov, který ve filmu také surfuje, začal s prknem před více než 10 lety. Postupně spolu s dalšími nadšenci získal dost informací a zkušeností, než jej napadlo zkusit surfovat i v zimě. První zkušenost, bez vhodného vybavení, byla bolestná: „Přestože jsem si natáhl dva páry rukavic, ruce mi brzy prokřehly. Vyběhl jsem z vody a řval bolestí. Bál jsem se, že se nikdy nezahřeju," vylíčil.

Ale i přes chlad pronikající do morku kostí dokázal ocenit krásu scenérie a do zimního surfingu se zamiloval: „Vstupujeme do oceánu před rozbřeskem. Vzduch je křišťálově čistý, slunce stoupá z vody a naše černé potápěčské obleky se odrážejí od bílého sněhu. Nejprve ve studené vodě bojujete sami se sebou, ale pak nastane pocit čiré radosti." Surfuje pátou zimu a snaží se svézt se na vlnách třikrát až čtyřikrát do týdne.

Na pobřeží Kamčatky není nouze o vlny

Na pobřeží Kamčatky není nouze o vlny

FOTO: Profimedia.cz

„Tady na Kamčatce máme teplo jen tři měsíce. Když si dáte pauzu na devět měsíců, příští léto se musíte zase všechno učit od začátku," říká jeho přítelkyně Ljudmila, která začala surfovat teprve před dvěma lety. „Jestli máte správné vybavení — a teplý neoprenový oblek je naprosto nezbytný — nebudete mít vůbec žádné problémy," tvrdí.

Prý nejdůležitější je včas si všimnout, že začínáte omrzat. V zimě má voda dva stupně Celsia, zatímco na vzduchu je 15 pod nulou. Ale největší překážkou není chlad, ale chybějící infrastruktura, když sněhové závěje zasypou cestu na pláž, kde chybí ochrana před živly. „Nasoukat se do neoprenu na mraze je čiré utrpení. Surfování je ustavičné překonávání se. Ale ten pocit, když sjíždíte vlnu, za to stojí," říká Ljudmila.

Na začátku opatrně

Morozov ve své škole učí lidi všech věkových kategorií jezdit na snowboardu v zimě a na surfu v létě. Žáci mají zájem i o zimní surfování, a tak sní o celoročním táboře na pláži.

V létě stojí lekce trvající dvě-tři hodinky 2500 rublů, v zimě 3000 (asi 800 až 950 Kč), včetně zapůjčení prkna a neoprenového oblečení. Naučit se stát na prkně během první lekce není prý až tak těžké a pak už je to čím dál zajímavější. První léto měl dvacítku žáků, mezitím se jejich počet znásobil.

Na zimní surfing je potřeba speciální výbava.

Na zimní surfing je potřeba speciální výbava.

FOTO: Profimedia.cz

Ale přes zálibu v zimním surfování by začátečníkům nedoporučoval výuku v chladných měsících: „Surfování je obtížný sport a v zimě je to dvakrát horší." Místní úřady podpořily školu surfování granty, které posloužily k nákupu potápěčského oblečení pro děti. Potíže s vybavením se vyřešily, když si jedna známá sportovní firma otevřela obchod v Petropavlovsku-Kamčatském.

Profesionální surfař, zakladatel sítě surfařských škol a šéf ruského surfařského svazu Sergej Rasšivajev také věří v krásy zimního surfování. „Prožíváte zcela odlišné emoce. Surfování mezi palmami nikoho nezaskočí, ale surfování na pozadí sopek a ledovců ano," řekl.