Je to ten typický domek, který chce mít každý na fotografii. Jen málokterý turista, který na jih Dánska zavítá, však tuší, k čemu tato budova před dvěma staletími sloužila. Téměř prázdná budova skýtá příběh, který dokáže ve vesnici vyprávět už jen několik lidí. A to nejen proto, že na ostrově Rømø, kde se vesnice nachází, žije méně než 700 lidí. Zkrátka už je to dlouho. Příběh, který před ještě 100 lety povídali lidé svým vnoučatům jako nedávný, je dnes již pokrytý pořádnou vrstvou usazeného prachu.

Budova stařičké školy v Toftumu

Budova stařičké školy v Toftumu

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Psal se leden 1784, když svolala skupina obyvatel dvou severních vesnic ostrova Rømø – Toftum a Juvre – schůzi, na které se dohodli nejen na vybudování školy, ale zároveň stanovili i rámec pro její rozvoj a údržbu. Situace edukace místních dětí byla tehdy značně bezútěšná. Před výstavbou této školičky byla dětem poskytována výuka dvakrát až třikrát týdně ve velkých společenských místnostech – střídavě v Juvre a Toftumu.

Přispívali finančně i prací 

Nový školní objekt nebyl příliš velký, ba naopak. Byl velmi skromný. Kromě samotné učebny, která zabírala nejvíce místa, se budova skládala ještě z malé společenské místnosti a předsíně s otevřeným komínem, kterým se dalo zatopit v kamnech v učebně.

Dveře školy nejsou zamčené, a tak se mohou turisté podívat, jak to vevnitř dříve vypadalo.

Dveře školy nejsou zamčené, a tak se mohou turisté podívat, jak to vevnitř dříve vypadalo.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Finance k uskutečnění plánů byly nasbírány od všech zúčastněných. Bylo potřeba dvou sbírek, aby se pokryla konečná částka na stavbu a zařízení. Kromě finančních příspěvků přispěl každý jednotlivec prací buď na samotné stavbě, nebo třeba dovážkou stavebního materiálu.

Prázdný stojan na tabuli 

Kromě současného dlouhého stolu v budově školy byly i podlouhlé stoly kolem zdí s lavicemi pro žáky a u západní zdi byl malý stolek pro učitele. Bohužel však chyběla tabule, a tak zůstal stojan na tabuli prázdný.

Učebna byla vytápěna kamny plněnými z chodby.

Učebna byla vytápěna kamny plněnými z chodby.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

To však nebyly veškeré náklady. Průběžným dlouhodobým nákladem byl totiž samotný učitel. Mzdu učiteli hradili rodiče školou povinných dětí, které mu občasně poskytli místo peněz i nějaké ty potraviny. Tento zvyk se ale brzy zrušil, jelikož učitel, který byl ve své funkci až do roku 1820, byl sám majitelem statku, takže mu lidé platili buď penězi, nebo aktuálně potřebnými naturáliemi. Doba se měnila a v malé společenské místnosti, která byla vedle učebny, podle některých místních dlouhodobě přespávala a žila část učitelů, kteří zde během existence školy vyučovali.

Krátká povinná docházka 

Poměrně kuriózní je z dnešního pohledu tehdejší povinná školní docházka. Ta se totiž vztahovala na chlapce od 5 do 10 let věku a na dívky jen od 5 do 8 let věku. Pak už bylo vzdělání čistě na rodičích dětí. Poslali-li rodiče do školy mladší nebo starší dítě, museli za něj platit o tři šilinky více než za dítě školou povinné. Tyto děti však mohly být zapsány také jako „poloviční” či „čtvrteční“, tedy s menším počtem odučených hodin, a tudíž i menším školným.

V tomto kamrlíku sousedícím s učebnou obvykle přebývali učitelé.

V tomto kamrlíku sousedícím s učebnou obvykle přebývali učitelé. Šlo však o „společenskou” místnost.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Děti z jiných vesnic, či dokonce ostrovů mohly být do školy zapsány pouze v případě, že s tím souhlasili všichni rodiče, kteří platili školné svým ratolestem. Zápisné těchto dětí však bylo vyšší než pro místní. Učitel řídil počty žáků, zatímco odpovědnost školního provozu byla na dvou sjednaných signatářích.

Nosily rašelinu a vřes na zátop 

Pokud byli rodiče nějakého z dětí tak chudí, že nemohli platit stanovené školné, vedení školy jim udělilo příspěvek. Výdaje za chod školy byly minimální a víceméně šlo jen o mzdu učitele. Děti totiž střídavě nosily rašelinu a vřes na vytápění a dívky se staraly o úklid. Tento řád fungoval až do roku 1883, kdy bylo vyučování přemístěno do nové a větší školy. A tím skončil i příběh této titěrné budovy, která však celých 99 let poskytovala vzdělání stovkám místních dětí...