Článek
Jeskyně Poco Azul by za tisíce let své existence mohla asi vyprávět fascinující příběhy. Tuto úlohu na sebe ale před lety vzali vědci a cestovatelé. Snad každý návštěvník 16 metrů hluboké Modré jámy, jak se jí někdy přezdívá, odchází uchvácen. Tvrzením, že jde o jedno z nejúžasnějších míst planety, to potvrzuje také čtyřicetiletý fotograf Marcio Duranc, kterému se podařilo zachytit tamní magickou atmosféru.
Zelenomodrá hladina čistoty křišťálu dokonale klame zrak. Jen těžko se rychle zorientujete v tom, kde končí voda a začíná kamenná stěna, co je pouhý odraz a co skutečnost. Nehybná plocha se jen tiše leskne a kopíruje okolní obrazy. Napomáhá tomu i denní světlo, které do jeskyně proniká.
Dokonale čistá voda
Voda má celoročně teplotu okolo 24 stupňů Celsia. Malé skupinky šťastlivců se v jeskyni, objevené v roce 1920 při hledání diamantů, smějí potápět. Jejich počet je regulován kvůli ochraně tohoto stařičkého skvostu.
Poco Azul je také nalezištěm vzácných ostatků živočichů. V roce 1990 našel potápěč a filmař Tulio Shargel na dně jeskyně kost pětitunového lenochoda vyhynulého před více než 11 tisíci lety. Během dalších výzkumů byly objeveny pozůstatky dalších asi 40 druhů, povětšinou taktéž vyhynulých zvířat.
Nezbývá, než si toto místo s pokorou prohlédnout a zase jednou obdivovat nekonečné umění přírodní.
