Španělé na oslavách Velikonoc nešetří. Na silnicích ještě zůstal vosk

Semana Santa trvá opravdu sedm, někdy i více dní. Je to týden oslav nejen v kostelích, ale i v rodinách, na ulicích a tam, kde se pracuje, i na pracovištích. Neslaví se všude stejně, ale mezi města, kde se do toho umějí skutečně obout, patří mimo jiné jihošpanělská Málaga.

Vrcholem každodenních oslav je procesí. Ve městě se šesti sty tisíci obyvateli jsou více než dvě stovky bratrstev (jsou v nich i „sestry“). Každé čítá několik tisíc lidí a smyslem jejich existence je vystrojit na Svatý týden průvod, který se zúčastní velikonočního procesí.

Všechno se točí kolem trůnu. Je to mohutná konstrukce, jakési pódium, na němž sedí panna Marie, na kříži přibitý, nebo z mrtvých vstalý Ježíš. Trůn je bohatě vyzdoben živými květinami a stovkami svící. Mívá až 600 kilo (zvláště těžká je prý Poslední večeře) a celé to nese na svých ramenou na 250 mužů.

Každé bratrstvo má rok na to, aby vymyslelo něco, čím ten další svátek udělat ještě velkolepějším a jak to zařídit, aby se o tom jejich trůnu mluvilo. Tuhle starost nemají příslušníci Španělské Legie. Ti dnes tvoří elitu ozbrojených sil země. V minulém století byli páteří Frankových pučistů, kteří svrhli legální vládu a uvrhli zemi do občanské války.

„Čo bolo, to bolo,“ dnes je trůn panny Marie, připlouvající každý rok na palubě válečné lodi z ostrova Ceuta, jedním z nejpopulárnějších. Předčí ho snad jen La Virgen del Rocío, patronka Málagy. Socha světice je jednou z mála, které přežily ničení občanské války. Stála jako figurína v salónu, který se specializoval na šití na svatebních šatů. Odtud i její jméno – Nevěsta Málagy.

Před trůnem kráčejí v průvodu kající se hříšníci v dlouhých sutanách s vysokými kápěmi, které zahalují obličej. Nesou metrové svíce a pokorně se šourají. Za nimi kráčejí nosiči svatých obrazů a praporců, pak nosiči s trůnem a poté kapela tvořená desítkami muzikantů. Úplně na závěr jdou „v civilu“ ti členové bratrstva, na které se v přidělování rolí nedostalo.

Rytmus pochodu určuje několik bubeníků, zastávky ohlašuje smluveným signálem zvonec na přídi trůnu. Každý den, od šesti odpoledne do jedné až dvou ráno projde ulicemi Málagy sedm bratrstev a každé z nich se těší nesmírnému zájmu přihlížejících.

Centrum města, jehož ulicemi procesí prochází, je vyhrazeno pěším. Ulice jsou přehrazeny zahrádkami, které si postaví každá restaurace a kavárna. Hotely mají vyprodáno, do Málagy se slétají a sjíždějí lidé z celého Španělska.

Na Alameda Principal, v ulici Larios a na Plaza de la Constitucion s hlavní tribunou, kudy průvod každé odpoledne a večer prochází, není volné místečko. Všude jsou očíslované židle. Majitelé domů pronajímají chodníky před nimi, k nájmu jsou balkóny v bytech, stolky na zahrádkách kaváren. Volná místa na trase průvodu se měsíc před Svatým týdnem draží na internetu.

Jedna židle na trase průvodu na celý týden – pokud si ji koupíte včas – přijde na nějakých 60 eur (1650 Kč). Týden před svátky za ni na internetu zaplatíte dvojnásobek. Totéž, ale jen na jeden večer, zaplatíte za rezervaci stolku a tří židlí v některé z kaváren. Co tam sníte a vypijete, to platíte samozřejmě zvlášť.

Antonio Banderas, rodák z Málagy, který sem na Svatý týden každoročně přijíždí, zaplatí za apartmá v hotelu Larios, z jehož balkónu má procesí jako na dlani, asi o něco víc.

V noci na úterý mizí z ulic Málagy očíslované židle, zahrádky u kaváren se zmenší na obvyklou míru. Zmizí stánkaři s cukrovou vatou, bubínky, trumpetami, nafukovacími balónky a praženými mandlemi. Ještě nějaký čas bude o Svatém týdnu ve městě slyšet.

Městská správa se sice pokouší každé ráno seškrabat a odstranit vosk, který z desítek tisíců svící kape na povrch vozovky, ale i tak zůstávají ulice docela kluzké. Hvízdání pneumatik aut, která se po svátcích vracejí do centra Málagy, bude ještě nějaký čas Velikonoce připomínat.