Vesnice Nagoro zůstala tichá a smutná. Mladí se odstěhovali do města a zanechali tam pouze své starší příbuzné či sousedy. Pětašedesátiletá Tsukimi Ayanová, která vytváří panáky v lidské velikosti, je ve vesnici nejmladší. A pravděpodobně také nejaktivnější.

Ayanová za posledních 13 let vytvořila okolo 350 hadrových strašáků. Jako tomu bývá u těch na polích, sloužil ten první k odhánění ptactva ze zahrady. Tento panák Ayanové připomněl jejího otce. Rozhodla se tedy vyrobit další lidské napodobeniny. V současnosti je ve vesnici se zhruba 30 obyvateli asi 150 panáků. Ti zbylí postupně sešli kvůli počasí a dalším vlivům.

Nynějším úkolem panáků už není strašení ptáků, nýbrž navrácení života do téměř prázdné vesnice. A tak na ně natrefíte skutečně všude — v ulicích na lavičkách, na zastávce, u řeky s prutem, v obchodě... Hadráků v roli dětí, učitelů i ředitelky je plná také škola, která je už několik let zavřená poté, co ji vychodili poslední dva žáci. Místo nich teď sedí v lavicích neživí dvojníci.

Ayanová vyrábí panáky také na objednávku. Často se jedná o napodobeniny starších obyvatel, kteří zemřeli, nebo těch mladších, kteří se odstěhovali. Ostatní postavy jsou výplodem autorčiny fantazie. Život se však do Strašákové vesnice, jak je pojmenovaná na jedné z cedulí, vrací i společně s turisty. Ti si sem míří prohlédnout právě kuriózní neživé obyvatelstvo.