Článek
Přestože si Windisch před cestou prohlédl na internetu obrázky některých hotelů, do nichž mířil, skutečná přítomnost v jejich prostorách ho ohromila. „Samozřejmě jsem předtím viděl nějaké fotky, ale když jsem tam pak reálně vstoupil, zůstal jsem několik minut stát a říkal jsem si: Wow, to je úžasné!“ citoval ho britský deník Daily Mail.
Prozradil také, že ho fascinovalo hotelové „zákulisí“, tedy prostory, kam hosté normálně nemohou. Překvapilo ho, jak velké může hotelové zázemí být.
Chátrající hotelová chodba s nábytkem i klavírem
Dvaatřicetiletý fotograf se dostal k bazénům, u kterých už nebylo po vodě ani památky, stanul v obřích společenských sálech, v nichž hudba už dávno utichla, v luxusních halách, které roky nepřivítaly žádné hosty... Prošel setmělými chodbami a prohlédl si prázdné pokoje s rozpadajícím se nábytkem.
Dříve luxusní hala neznámého hotelu v Rakousku
Windisch urazil okolo 20 000 kilometrů napříč Evropou, aby zachytil blednoucí půvab dříve přepychových interiérů. Mnoho z hotelů, které navštívil, kdysi vyhledávali bohatí hosté. Dnes už se v nich hromadí jen prach a střepy skla z rozbitých oken či lustrů...
