Nedostatek sněhu v horských údolích tentokrát pouze zkrátil 19. ročník čtyřdenního závodu o 40 kilometrů. „Nahoře je sněhová pokrývka naštěstí dostačující. Bohužel některé dolní úseky původní tratě jsou bez sněhu a nebylo možné tam mushery pustit. Trasa tak letos měří 200 kilometrů,“ přiblížil mluvčí mezinárodního závodu Pavel Kučera.

Musheři museli loni vyměnit sáně za tréninkové vozíky. Základnu v osadě Jedlová u Deštného letos obsadilo skoro 90 musherů z osmi evropských zemí s 500 psy a 17 snowbikery, kteří se pohybují na speciálních jízdě na sněhu přizpůsobených jízdních kolech. Sáně a skijerinkisty potáhnou do soboty po Orlických horách spřežení od dvou do 14 psů vesměs aljašských malamutů, sibiřských husky, ale také rychlých evropských saňových psů a československých ovčáků.

Psí smečka musí být vychovaná a sehraná.

Psí smečka musí být vychovaná a sehraná.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Spřežení letí horskými pláněmi průměrnou rychlostí přes 10 kilometrů v hodině. Čelo psí smečky tvoří jeden nebo dva tón udávající lídři, schopní vždy reagovat na nezbytné povely. „Vychovat dobrého lídra je skutečný kumšt. Psi to mají většinou v genech a schopnosti lídra se obvykle dědí ob generaci,“ říká Kučera. Rychlost spřežení ale určuje nejpomalejší pes. „Proto ani ten nemůže být žádný outsider,“ podotkl Kučera.

Účastníky Šediváčkova longu sleduje na trati speciální technika. Psy na startu i v cíli čeká důkladná veterinární kontrola. Závod považovaný za nejtěžší v Evropě nelze absolvovat bez předchozího důkladného tréninku. Síly v Orlických horách měří především ostřílení musheři.

Šediváčkův long pojmenovali pořadatelé podle legendárního sibiřského husky Šediváčka, patřícího shodou okolností Pavlu Kučerovi. Psa, který majiteli den před startem prvního ročníku utekl, zastřelil jeden z obyvatel Deštného. „Navzdory tomu byl závod odstartován a na památku této smutné události nakonec pojmenován Šediváčkův long,“ vzpomíná Kučera.