Jedno z nejkrásnějších měst Evropy se na silvestra schovalo do bílé

Když přijíždíme do rakouského Salcburku, hlavního města spolkové země Salcbursko, teploměr v autě ukazuje několik stupňů pod nulou a stěrače jako pominuté odklízejí vrstvu sněhových vloček z předního skla. Silnice jsou ohraničené kopci pečlivě shrabaného sněhu. Chodníky stejně tak.

Ve středu 31. prosince je situace stejná. Chumelí, chumelí a chumelí. Nicméně člověk necestuje proto, aby se díval z okna hotelového pokoje a čekal na sluníčko, a tak navzdory menší chumelenici vyrážíme do historického centra zapsaného v roce 1996 na seznam UNESCO. Pod sněhem musí být přece kouzelné.

Z trolejbusu vystupujeme na stanici Herbert von Karajan Platz. Uličkami se spoustou podchodů a odboček pak procházíme křížem krážem po svých. O turisty ve městě není nouze. Ani ostatní mírně nepříznivé počasí evidentně neodradilo. V žádném obchodě, kavárně ani restauraci se však nesetkáváme s tím, že bychom nenašli místo k sezení nebo jsme se museli tlačit v davu či v dlouhé frontě.

Přestože uličky salcburského Starého města pulzují životem, pohyb v nich není stresující a otravný (alespoň dokud nemáte promáčené boty). To je v tak frekventovaný termín, jakým Silvestr bezesporu je, dosti překvapivé. Pro Čecha je nezvyklé i to, že se tu na zákazníky usmívají, a to bez ohledu na to, jestli něco koupí či nikoli. Přívětivou obsluhu obchodů a restaurací oceňujeme dvojnásob proto, že se v chladném počasí každou chvíli někde zahříváme.

Jakmile sněžení ke konci dne ustane, mléčná obloha ztemní a město rozzáří umělé osvětlení, začíná ta pravá zimní pohádka. Salcburk se během chvíle mění v silvestrovskou zábavní kulisu. Na Mozartplatz před budovou Salcburského muzea je nachystaná velká ledová plocha místo tanečního parketu. Jen kousek za jejími hranicemi jsou stánky se svařákem, šampusem a nespočtem dalších nápojů.

Na kluzišti tancují mladí i staří, místní i turisté. Z reproduktorů zní hity jako třeba Love is in the air. Zmrzlíci se mohou zahřát u kovových ohnišť mezi stánky. Zdá se, jako by tu na Nový rok čekala jedna velká rodina. Trochu větší „odvaz“ je na nábřeží. Tam se srocují dvojice, rodiny s dětmi a turistické skupinky přátel a už chvíli před půlnocí kropí nebe ohňostroji.

Jakmile odbije dvanáctá, rej světel na černé obloze zesílí. Jako pražský ohňostroj nad Vltavou si však salcburský silvestr nepředstavujte. V přiměřeném halasu sledujeme středně velký ohňostroj. Žádná tlačenice. Vše je umírněné, nikoli však nudné. Pro všechny případy stojí opodál nachystané sanitky. Výjezd je slyšet jen jednou.

Koncem roku náš silvestrovský výlet neskončil. Naštěstí, protože od Nového roku už Salcburk nebudilo husté sněžení, nýbrž ostré sluneční paprsky. A tak bělostné město zahalily miliardy třpytek odrážejících se od sněhových závějí.

Místem, které by vaše nohy v Salcburku rozhodně neměly minout, jsou známé Mirabellské zahrady u stejnojmenného paláce a stanice Mirabellplatz.

Jestliže milujete barvy a dokážete ocenit práci profesionálních zahradníků, zajeďte si sem na jaře či v létě. Pokud ale patříte spíš k zimním živlům, ohromí vás i pod sněhem. Budete si tady připadat jako v dokonalém ledovém království.

Zamilované páry by jednoznačně měly přejít přes most Makartsteg, jehož zábradlí obtěžkávají stovky zámečků lásky. Některé se jmény a daty, jiné zcela anonymní. Kdyby se vám za zámeček nechtělo dávat v přepočtu několik set korun v místním obchůdku se suvenýry, můžete si zámek dovézt z domova. Bude to ale ta správná salcburská romantika?

Suvenýr, kterým určitě nic nezkazíte, jsou Mozartovy koule. V Salcburku, který se ke svému nejslavnějšímu rodákovi hrdě hlásí na každém rohu, najdete tyto pralinky v rozličných velikostech, tvarech a baleních. Každému z přátel tak oblíbenou pochoutku můžete dovézt v trochu jiné podobě.

Sami si ale zajděte na kávu a dort inspirovaný právě těmito pralinkami. Vyberte si místo, kde si kromě zákusku vychutnáte i výhled na město. Skutečně vás okouzlí.