Nový dokumentární film nazvaný Sokotra: Skrytá země, o jehož produkci a režii se postaral třiatřicetiletý Carles Cardelus, odhaluje stovky let zachovalou každodenní rutinu místních obyvatel. Dnes je ohrožena moderním světem, v němž je nucena ustoupit vyspělejším vynálezům.

Tradiční léčitele, kteří vyhánějí z nemocných zlé duchy, střídají vystudovaní lékaři. Obyvatelé Sokotry prodávají své pozemky, aby si koupili auto nebo větší loď... Přesto ráz ostrovní přírody zatím zůstává nezměněn. Sokotra je domovem přibližně 800 vzácných druhů živočichů a rostlin. Třetina z nich se neobjevuje nikde jinde na planetě.

Příkladem unikátní flory ostrova je Strom dračí krve, připomínající svým tvarem houbu. Tamní hory jsou těmito stovky let starými stromy poseté. Strom dračí krve má na široké koruně dlouhé zelené jehlice, na které v noci dopadají kapky rosy. Právě ta je pro tyto stromy životodárným prvkem.

Hotelovou zástavbu nečekejte

Cardelus v dokumentu vypráví příběh Sokotry slovy zdejších rybářů, pastýřů i léčitelů. Citlivě nahlíží do islámské kultury, kterou je ostrov prodchnutý. Zároveň vzkazuje všem cestovatelům, kteří by se na tento kus nepoznané země chtěli vypravit, aby respektovali místní islámské prostředí a zjistili si před cestou dostatek informací.

Přestože je od roku 1999 na ostrově letiště, na něž se turisté mohou dopravit z Jemenu, nenechte se mýlit. Žádné hotelové komplexy ani turistická infrastruktura tady od té doby nevznikla. Ostrov navštěvují výhradně dobrodruzi a baťůžkáři, kteří se obejdou bez pohodlné postele či lehátka na pláži.

Sokotra nabízí k ubytování kempy. Také je potřeba počítat s tím, že minimum místních obyvatel umí anglicky. Sokotra byla dlouho zakonzervovaným a tak trochu osamoceným světem kdesi v moři. Až v posledních letech se ostrov vymaňuje z přirozené izolace. Je otázkou s bezpočtem odpovědí, zda je to dobře, nebo by raději měl zůstat i nadále ukrytý před davy turistů ze světa 21. století.