Podle pověsti utekli v 15. století princezna Roro Anteng a její muž Joko Seger z říše jménem Majapahit před rozmáhajícím se islámem. Útočiště našli v okolí sopky Bromo. Název své nové říše sestavili z posledních slabik svých druhých jmen, tedy Tengger.

V novém a bezpečném domově chtěli manželé založit rodinu. Dlouho jim však nebylo přáno. Vyšli tedy ke kráteru a požádali o pomoc bohy. Ti jim potomky přislíbili, na oplátku ovšem požadovali jako oběť toho posledního. Celkem se páru narodilo 25 dětí, Roro to nejmladší ale odmítla zahubit v chřtánu sopky.

Vulkán Bromo

Jako krajina z jiné planety

FOTO: Profimedia.cz

Bohy porušení slibu rozlítilo. Ze sopky začali vrhat kamení a horké plameny. Říše byla ohrožena, a tak bylo dítě nakonec přece jen obětováno. Jeho hlas, který z kráteru krátce nato zazněl, vyzval místní lid, aby na tom místě každý rok uspořádal slavnost. Z té se stala tradice.

Bromo je dobrodružným cílem nespočtu cestovatelů.

Bromo je dobrodružným cílem cestovatelů.

FOTO: Profimedia.cz

Avšak cestovatelé a dobrodruzi se na Bromo (2392 metrů) dnes nevydávají kvůli legendě ani promluvám s bohy. Vulkán s plochou špičkou je fascinuje tím, že je zasazen do mystické krajiny, kterou velmi často přikrývají polštáře mlhy.

Mlžný opak Bromo téměr úplně zakrývá.

Mlžný opar Bromo téměř úplně zakrývá.

FOTO: Profimedia.cz

Kdo chce sopku vidět tak, jak jí to sluší snad nejvíce, může se vydat na delší výlet. Na turisty jsou tu zvyklí a připravení. Při průchodu horami poskytne v noci přístřeší turistická chata. Následující den je žádoucí vstát co nejdříve, ještě před svítáním. Nejkrásnější pohled na Bromo totiž zajišťuje východ slunce. V dopoledních hodinách ho pak obvykle obalí mlha.

Vulkán spadá do Národního parku Bromo-Tengger-Semeru stejně jako další sopky – například dominantní Semeru. Ta je se svými 3676 metry nejvyšší horou ostrova.