„Je mi to tu velmi sympatické a podporuji, aby chata zůstala tomu, kdo se o ni stará,“ řekl Peter Meravý z Bratislavy. „Jsem pro to, aby na chatě zůstal pan Petras,“ dodal Miloš Jančo od Trenčína. Rainerku v Tatrách nikdo neobejde a chatař potěší návštěvníky milým slovem nebo vtípkem. Když se mladá žena zeptá, zda má něco studeného, Petras stojící za pultem bez rozmýšlení odpoví: „Slečno, mám studené nohy.“

Petice jako morální podpora

V sezóně se zaplnilo denně pět až šest archů s podpisy turistů. „Jsou tam dokonce podpisy lidí z Hongkongu a Nového Zélandu. To nevadí, že pod peticí jsou podepsáni i občané jiných zemí. Jedná se především o morální podporu. Lidé se jednoznačně postavili na mou stranu. Je to taková malá vzpoura proti byrokratům. Nemůžeme tolerovat, že pokud vytvoří špatný zákon, tak my sklopíme uši a budeme mlčet,“ řekl Právu bývalý učitel, horský nosič a zkušený chatař Petras.

Nevelká Rainerova chata

Nevelká Rainerova chata

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Koncem roku mu vyprší smlouva o nájmu a správce chaty (Státní lesy Tatranského národního parku) chce vypsat veřejnou soutěž. Petras se obává, že o milovanou chatu přijde. „Když jsem sem přišel, chata byla v hrozném stavu. Dal jsem ji do pořádku za vlastní peníze, všechen materiál jsem vynášel na zádech a chatu jsem zprovoznil. Ve veřejné soutěži však proti velkým podnikatelům nemám šanci,“ kroutí hlavou.

Politici slíbili podporu

Petrasovi se dostalo podpory i od některých politiků. Ministr zemědělství Ľubomír Jahnátek například avizoval, že do parlamentu předloží novelu zákona, která by umožnila pronajímat státní majetek automaticky těm, kdo se o něj zasloužili a zasvětili mu život. „To, co dělá pan Petras pro turistický ruch, je velmi významné. Proto je někdy potřebné takové zákony upravovat. Je přece celospolečenským zájmem, aby byly Tatry navštěvované,“ uvedl ministr. „Uvidíme, jak se dá politikům věřit,“ reaguje chatař.

Interiéru Rainerky nechybí horská atmosféra.

Interiéru Rainerky nechybí horská atmosféra.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Rainerovu chatu pronajímá od roku 1997. „Zadní stěna byla tehdy rozpadlá a střecha děravá. Rok jsme ji s členy rodiny opravovali. Z tohoto nevelkého prostoru jsme vynesli 36 pytlů odpadu,“ vzpomíná. Celá chata má přitom jen 25 metrů čtverečních.

„Každý metr čtvereční podlahy znamenal vynesení jednoho pytle štěrku a jednoho pytle písku na zádech. Každá dlažební kostka mi prošla šestkrát rukama. Poprvé když jsem ji nakládal do vozíku v Popradu, pak když jsem ji vykládal na Hrebienku. Poté jsem ji dal na nosítka, vyložil, naložil do kolečka a pak jsem ji uložil na místo. Jeden komínový segment váží 46 kilogramů. Nosit po jednom se mi zdálo zbytečné, tak jsem nosil po dvou,“ popisuje zdlouhavou práci chatař.

Nejstarší chata v Tatrách

Petras zařídil Rainerku v historickém stylu. „Vycházím z toho historického faktu, že je to nejstarší chata v Tatrách,“ uvedl chatař. V nevelkých prostorách Rainerky je vystaveno několik unikátních exponátů. Uvidíte zde například nosítka Laca Kulangy, na kterých vynesl rekordních 207 kilogramů z Hrebienku na Zamkovského chatu.

Nechybějí ani ukázky dobové horolezecké výstroje a dobových lyží. Nejstarší jsou stoleté lyže z Norska. Čestné místo zde mají fotografie historicky nejlepších horských nosičů. Jsou to Andrej Hudáček, Jožo Petras a Laco Kulanga.

Historická horolezecká výzbroj uvnitř chaty.

Historická horolezecká výzbroj uvnitř chaty.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Chatař Petras ještě dnes,ve věku 68 let, vynese na zádech na Rainerku 90 kilogramů. „Věk není rozhodující. Důležité je, když člověk chce něco dělat. Nesmí přestat být aktivní. Jsem si jistý, že pokud bych měsíc nedělal nic, tak mě začne všechno bolet,“ vysvětluje.