Nález jednoho maličkého diamantu rozpoutal začátkem 20. století v Namibii doslova diamantovou horečku. Hledači se tam hrnuli ve velkém, často společně s rodinami. Kvůli nutnosti zázemí bylo vybudováno městečko Kolmanskop plné luxusních domů.

Místnost, která dříve sloužila nejspíš jako koupelna.

Místnost, která dříve sloužila nejspíš jako koupelna.

FOTO: Profimedia.cz

Namibie byla tehdy kolonií Německa, které nechalo oblast uzavřít po četných nálezech diamantů. Kolmanskop tak obývali jen Němci a na práci najatí dělníci. Infrastruktura městečka zajišťovala všem pohodlný život. Obyvatelé měli uprostřed pouště k dispozici například bazén, hernu, divadlo, ale také nemocnici.

Spojením s civilizací, konkrétně s přístavem Lüderitz, byly tramvajové koleje — tehdy rarita. To ovšem neměnilo nic na faktu, že byl Kolmanskop oázou uprostřed „ničeho”.

Kolmanskop

Kolmanskop

FOTO: Profimedia.cz

Podle odhadu byla v oblasti objevena zhruba tuna diamantů. Svůj vrchol zažíval Kolmanskop na začátku 20. let, kdy zdejší populace čítala asi tisíc lidí.

Nálezů postupně ubývalo, navíc byl jižněji objeven další zdroj diamantů — oblast Oranjemund, a tak se Kolmanskop začal rychle vyprazdňovat. V roce 1954 ho opustili poslední obyvatelé.

Poušť si rychle vzala zpátky území, které jí na chvíli sebrali lidé.

Poušť si rychle vzala zpátky území, které jí na chvíli sebrali lidé.

FOTO: Profimedia.cz

Písek a suché podnebí město zachovaly, díky čemuž je i dnes alespoň trochu patrný přepych, ve kterém se tam žilo. V 80. letech minulého století se Kolmanskopu ujala těžařská firma De Beers, která z něj udělala muzeum. Vypráví jak jinak než o těžbě diamantů v Africe.

V domech zůstaly zbytky vybavení.

V domech zůstaly zbytky vybavení.

FOTO: Profimedia.cz