Jak se nejlépe dostat na Točník? Ideální asi je vyrazit autem, od dálnice D5 je to jen kousek. Do obce ale jezdí i autobus, ovšem ne moc často. Další variantou jsou tři turistické stezky a cyklotrasy 0005 a 303, která se honosí názvem Po stopách českých králů. Ať už přijedete odkudkoliv, dominanty kraje určitě neminete.

Když dorazíte do obce Točník, stojí před vámi rozhodnutí, kam dřív. Pokud přijedete ráno, vyšlápněte kopec na hrad Točník, protože slunce bude ještě na východě, a tak vás čeká krásný pohled na zříceninu hradu Žebrák, který dostal jméno podle úzkého skalního žebra. Naopak z Žebráku bude lepší pohled pozdě odpoledne, kdy budou sluneční paprsky proudit od západu.

Nádvoří hradu

Nádvoří hradu Točník

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Točník příchozí neupoutá žádnou věží, jak by od hradu leckdo očekával. Zbudován byl v letech 1398-1401 hlavně jako královský hrad pro Václava IV., který tam chtěl odpočívat, čerpat sílu, ale také dělat důležitá rozhodnutí. Točník nebyl pevností, a proto mu věž chybí, její funkci částečně nahradil královský palác, který byl svým postavením nejpřijatelnější k případné obranné funkci hradu. Do stavby se Václav IV. pustil poté, co zjistil, že je mu malý hrad Žebrák, který navíc v roce 1395 vyhořel.

Do konírny se v dobách minulých vešlo až 90 koní

Do konírny se v minulosti vešlo až 90 koní.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Starostlivou péčí nejprve klubu českých turistů a následně Národního památkového ústavu je na hradě opravdu co k vidění. Kromě Agáty a Martina, medvědů střežících hradní příkop s jezírkem (to bylo do 16. století jediným zdrojem vody), také most se třemi pilíři, purkrabský palác s konírnou, která pojala až 90 koní, zachovalý královský palác nebo hradní studnu.

Netopýři na hradě

Hrad má tři nádvoří, vyhlídku na západní straně, ze které uvidíte nejen okolí a obci, ale právě také zmiňovaný Žebrák. Pod vyhlídkou je západní brána, za níž je nádherný pohled na hrad s načervenalými skalisky rohovců.

Agáta a Martin mají i bazén

Agáta a Martin dovádějí v bazénu.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Zpět za hradby, kde hned za branou polechtá vaše chuťové kanálky stánek s občerstvením, odkud můžete rozjímat nad barbakánem. To je brána, která bránila dělu v přímém výstřelu na hlavní bránu.

Po vydatném jídle se přesuňme přes dvůr a terasu do královského paláce. Horní patra se rekonstruují, takže si návštěvníci musejí vystačit s prohlídkou královské ložnice, jídelny, sakristie a chodby se střílnou. Kolem ní se chodilo na můstek a hradby, kudy mohl král nepozorovaně utéct svým návštěvníkům.

Lákadlem je i audienční sál. Nyní je to kaple vystavěna v roce 1733. Díky ní byl palác vždy celkem udržovaný, a tak zůstal poměrně zachovalý. Na konci srpna tu probíhá poutní mše. Nelekněte se zvuků v místnosti s krbem. Nejsou to myši, jak si myslela jedna návštěvnice, ale netopýři.

Hradní kaple, kde se každý rok konají mše

Hradní kaple, kde se každý rok konají mše.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Na Točníku byla několik let uložena část královského pokladu a probíhala tam také jednání před schválením Kutnohorského dekretu, kdy za králem přijeli reformátoři pražské univerzity Jeroným Pražský a Jan z Jesenice. Říká se, že když na hradě nocoval Rudolf II., strachy ze strašidel nezamhouřil oči. Ráno se údajně okamžitě sbalil a odjel.

Purkrabský palác byl kdysi honosná budova

Purkrabský palác byl kdysi honosnou budovou.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Kdo se nebojí jako král Rudolf, může hrad navštívit i v době, kdy je tam mnoho rytířů. Konají se tam pravidelné akce, letos podesáté třeba Konina aneb svět očima koní. Turisté se mohli svézt na koni pod vedením Koňského dvorce Chmelištná, zhlédnout rytířské turnaje, zatancovat si a zazpívat. Připraveny jsou do konce sezóny ještě, hradozámecká noc nebo ukázky z legionářského života.

Z Žebráku utíkal Ferdinand II. 

Za zmínku stojí také filmová sláva obou hradů. Natáčelo se na nich hned několik desítek filmů — například Mladý Ivanhoe, Zvoník od matky boží, Johanka z Arku, Bathory nebo televizní seriál Borgia. Mezi zdmi hradů bylo natočeno také několik videoklipů a reklam.

Akce Konina aneb svět očima koní nebyla jen o koních, ale i tanci

Akce Konina aneb svět očima koní nebyla jen o koních, ale i tanci

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Čas ubíhá a slunce nezadržitelně míří k západu, a tak šlapeme dolů do obce a pak zase kousek nahoru, přesněji o sto výškových metrů níž — na zříceninu Žebráku. Hrad, kterému dominuje 25metrová věž, nechali postavit v druhé polovině 13. století páni Zajíci z rodu Buziců. Do královských rukou se dostal v roce 1336, kdy ho Jan Lucemburský vyměnil za Hazmburk se Zbyňkem Zajícem z Žebráku.

Výhled z věže staršího hradu na mladší

Výhled z věže staršího hradu na ten mladší

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hrad navštěvoval o několik let později rovněž císař Karel IV., který ho měl v oblibě do roku 1351. Tehdy tam na konci prosince zemřel jeho prvorozený syn Václav. K druhému neštěstí málem došlo v roce 1532, když tam nocoval Ferdinand I. V noci vinou nedbalého služebnictva vypukl požár, který zachvátil celý hrad. Králi se podařilo utéct na poslední chvíli. Největší obětí se stal sám hrad, který od těch dob už jen pustnul.

Předpokládá se, že každý návštěvník zavítá na věž, odkud je malebný výhled na chráněnou oblast, okolní obce a samozřejmě na Točník. Poseďte si na lavičku a nechte oči kmitat po stoupající skále se zelenajícím se kopcem, kterému jako třešnička na dortu vévodí hrad Václava IV.

Z hradu Žebrák zbyla především věž, i tak stojí za návštěvu

Z hradu Žebrák zbyla téměř jen věž. I tak ale stojí za návštěvu.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Na chvíli se vraťte v čase a místo zbytku hradu si východním směrem představte starý palác a o kousek dál kapli, na severovýchodě pak spodní věž. Když shlédnete dolů k jihu, spatříte pivovar a hejtmanství, za vámi se rozprostírá nový palác s bránou, kterou chrání menší věž. Bohužel je dnes většina popsaných stavení jen na vaší představivosti.

Na závěr historického výletu by byla škoda nezmínit jeden unikát. Archeologický průzkum na hradě odhalil jedinečné ústřední topení v severozápadním nároží. Zdrojem tepla byla cihlová pec se dvěma kobkami. Ze spodní, kde se zatápělo, stoupalo teplo a ohřívalo křemenné kameny v té horní, odkud proudilo do celé budovy.