Nejvíce si turisté vozí korály a mušle, tradiční asijskou medicínu nebo výrobky z kůží ohrožených zvířat. Oblíbeným suvenýrem z Asie jsou také hadi naložení v lahvích s alkoholem. Pokud si lidé dovezou „památku“ z živočišných druhů ohrožených vyhubením (například krunýře mořských želv karet), hrozí jim vysoká finanční pokuta, nebo dokonce vězení. Jestli se jedná o chráněný druh či nikoli se mohou lidé dozvědět na ministerstvu životního prostředí nebo na České inspekci životního prostředí.

„Turisté by si na svých cestách neměli kupovat výrobky ze zvířat či rostlin, a pokud už to opravdu potřebují udělat, tak by si měli být naprosto jistí, že se nejedná o chráněný druh,“ uvedla pro Novinky Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Pokud by si prý všichni turisté, co jezdí k moři, dovezli kus korálu, světové korálové útesy zanedlouho zmizí. „Než si lidé něco koupí či seberou, měli by se zamyslet nad tím, jestli tím nepřispějí k ničení místní přírody,” dodala.

Ošemetná může být i komunikace s obchodníky. Ti zákazníka kvůli vidině vyšší tržby často ujišťují o tom, že s převozem daných suvenýrů nebude žádný problém. Podle Jelínkové by na to ale turisté neměli spoléhat, protože jde nezřídka o lež.

Nosorožčí rohy dobývali celníci frézou

Exempláře nachází celní policisté pomocí rentgenu, speciálně vycvičeného psa, kontrolou zavazadla nebo osobní prohlídkou. Ti, kteří si riziko postihu uvědomují, se uchylují i k důmyslným úkrytům.

„Nosorožčí rohy se pašerák snažil propašovat v cívce na kabel, ve které byly rohy zataveny v pryskyřici. Celníci museli k odřezání použít frézu,“ řekla Novinkám Šárka Miškovská, mluvčí Celní správy z oddělení bezpečnostní politiky letového provozu. „Cena nosorožčích rohů se pohybuje okolo 60 000 dolarů za kilogram,“ doplnila.

Pokuta za dovezení chráněných druhů může být v řádech několika set tisíc korun. V případě trestného činu hrozí odnětí svobody až na osm let. Mezinárodní obchod s ohroženými druhy reguluje úmluva CITES, ke které se tehdy ještě Československo připojilo v roce 1992. Smluvní státy se podpisem zavazují přijmout národní legislativu, kterou se pak musí jejich občané řídit.