Za druhé světové války sloužilo celé město Terezín jako ghetto pro židovské vězně. Přiléhající Malá pevnost nebyla vyloženě koncentračním táborem, nýbrž sídlem věznice gestapa.

Nacisté do Terezína soustředili židovské obyvatelstvo a odsud pak odváželi Židy v transportech do vyhlazovacích táborů Osvětim, Treblinka, Sobibor, Majdanek a dalších. Celkově během holokaustu přišlo o život na šest miliónů Židů. Přímo v terezínském ghettu zemřelo téměř 35 000 lidí. Většinou podlehli mučení, hladu, vyčerpání nebo epidemiím.

Památník Terezín je národní kulturní památkou. Původně vznikl jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády obnoveného Československa.

Místo tragédie z ptačí perspektivy

Letecké záběry ukazují jednotlivá nádvoří Malé pevnosti, která je výraznou částí Terezína. Na prvním nádvoří byli přijímáni vězni. Procházeli bránou s nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje), který byl typický pro nacistické koncentrační tábory.

Na druhém dvoře vězni pracovali v tiskárně, prádelně, v truhlářské, zámečnické a elektrotechnické dílně a ve skladu ovoce. Třetí dvůr tvořily samotky a hromadné cely. V jedné žilo za špatných a stísněných podmínek až 600 vězňů.

V roce 1945 byly samotky přeplněny vězni z evakuačních transportů. Ti zde posléze hromadně umírali. Uprostřed vpředu stála strážní věž pro 24hodinový dozor, ze které nacisté zastřelili v březnu 1945 tři muže a jednu ženu. Ve zdi na druhé straně dvora jsou stále vidět díry po odražených kulkách.

Od roku 1943 docházelo na Malé pevnosti pravidelně k popravám. Nejpočetnější skupinu, přes 50 vězňů, zastřelili nacisté na samém sklonku války 2. května 1945.

Oběti přibývaly i po osvobození

Jelikož kapacita pevnosti v roce 1943 nestačila, byla zahájena stavba čtvrtého dvora. Hromadné cely nebyly zcela hotové, byla v nich vysoká vlhkost, i přesto byly na podzim 1944 zaplněny vězni. Kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám tu vypukla epidemie tyfu. Na pomoci nakaženým se podíleli čeští lékaři a ošetřovatelky i zdravotníci Rudé armády. Na tyfus umíraly ještě po osvobození stovky lidí.