Na dno Macochy mohou konečně i vozíčkáři

Křídla anděla. Věční milenci a řada dalších názvů a přirovnání. Temná zákoutí s mohutnými puklinami, zrcadlové jezírko, množství krápníků od tenkých brček až po mohutné sloupy tisíce let rostoucí z vápencem prosycené vody.

Snad každé dítě Moravy na školním výletě a milióny dalších návštěvníků z celého světa už viděly přírodní nádheru jeskyní Moravského krasu, kterými také vede zhruba půlkilometrová trasa. Na jejím konci téměř každý turista, který je zde poprvé, vydechne údivem.

Tak mocně působí naše nejznámější a ve střední Evropě nejhlubší přístupná jeskyně. Letos je to sto let, kdy se na 138,5 metru hluboké dno Macochy mohl dostat člověk podzemní trasou, a nemusel se tedy spouštět po lanech.

Ovšem až do pondělí byl tento přírodní skvost nepřístupný vozíčkářům a vůbec lidem, kteří mají problém s chůzí po schodech. To se ale změnilo. Přístup na dno Macochy je nyní bezbariérový a jako první se do ní mohly podívat i se svými vozíčky děti ze speciální školy v Blansku.

„Vybudování této trasy znamenalo odtěžit zhruba 300 tun skály a zeminy. Šlo o stejné pracovní postupy, jaké znali například havíři ve středověku – kladivo, špičák, krumpáč, lopata. Žádný dynamit, žádná třaskavina. V Moravském krasu je odstřel přísně zakázaný. Jedinou modernizací byla kolečka s motorovým pohonem, kterými se z jeskyní kámen vyvážel na pramice a těmi se pak mimo podzemí odvážel po hladině Punkvy pryč. Zhruba osm kubíků kamene, který na trase zůstal, ještě použijeme,“ řekl Právu projektant stavby Karel Klobása.

Trasa pro vozíčkáře je dlouhá tam i zpět 930 metrů a podle zkušených průvodců by měla i s výkladem handicapovaným zabrat asi hodinu. „Cesta pro vozíky, a to jak elektrické, tak ruční, sice nesplňuje přísné evropské normy, na trase je kus poměrně prudkého úseku, ovšem i tuto pasáž hodláme ještě technicky dořešit nějakým pomocným zařízením,“ vysvětlil vedoucí správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka.

„Problém je však v tom, že jeskyně se při vzedmutí podzemní říčky Punkvy čas od času zaplavují, a někdy i do značné výšky, takže zde nemůžeme instalovat zařízení, které by voda zničila. Vždy bude dobré, aby se imobilní zájemci, kteří musejí mít doprovod, předem přihlásili. Budeme s tím počítat a v případě potřeby doprovodu pomohou i naši průvodci,“ dodal.

Jeskyňáři také hledají možnosti, jak umožnit vozíčkářům plavbu po Punkvě, byť návštěva jeskyní v této části trasy je zřejmě pro handicapované kvůli nebezpečnému výstupu z lodí v podzemním přístavu stále ještě dalekou budoucností.

„Ale alespoň ten zážitek z jízdy po řece v podzemí bychom jim rádi umožnili,“ dodal. Propast Macocha patří k nejvýznamnějším krasovým jevům ve střední Evropě. Byla známa od nepaměti a její dno bylo v dřívějších dobách přístupné pouze shora, po lanech či žebřících.

Prvním člověkem, který podle historických pramenů stanul na dně Macochy, byl brněnský minorita Lazarus Schopper roku 1723. Dne 30. ledna 1914 se podařilo výzkumné skupině pod vedením profesora K. Absolona projít Punkevními jeskyněmi na dno Macochy.

Na Velikonoce roku 1914 byla nová trasa slavnostně otevřena a první návštěvníci mohli poprvé obdivovat monumentální propast i ze dna. Teplota pod zemí se pohybuje stabilně mezi sedmi a osmi stupni, voda v Punkvě bývá ještě chladnější. Jeskyně Moravského krasu od roku 1955 navštívilo do konce roku 2013 téměř 24 miliónů lidí.