Patomský kráter se na Sibiři vyskytuje mezi Irkutskou a Jakutskou oblastí. Začátkem 50. let minulého století ho objevil geolog Vladimír Kolpakov. Probíhala tehdy totiž tvorba nových geologických map Sovětského svazu. Kolpakov v té době od místních slyšel vyprávění o místě, které nazývali Hnízdem ohnivého orla. Vyvýšenina s divnou prohlubní a boulí uprostřed hnízdo vzdáleně skutečně může připomínat.

Zajímavost: První letecký snímek Patomského kráteru vznikl v 70. letech 20. století.

Okolo původu Patomského kráteru se dodnes vznáší množství otazníků, přestože vědci některé nejasnosti už dokázali objasnit. Tak například tvrdí, že je útvar o něco starší než 250 let, což určili podle stáří stromů rostoucích v jeho nejbližším okolí. Jak se tato zhruba 70 až 80 metrů vysoká hromada hlíny a kamenů objevila, se ovšem mohou jen dohadovat.

Útvar působí na rozlehlých svazích menším dojmem. V průměru má však asi 180 metrů.

Útvar působí na rozlehlých svazích menším dojmem. V průměru má však asi 180 metrů.

FOTO: Profimedia.cz

V hloubce 100 až 300 metrů pravděpodobně leží předmět z feromagnetického materiálu. Jestli se jedná o kobalt, železo, nikl nebo snad slitinu kovů, není jasné. V oblasti, kde se Patomský kráter nachází, je však výskyt železitých rud podle dostupných výzkumů nulový.

Onen předmět má podle výsledků bádání odborníků nejspíš tvar válce. Jeho délka údajně dosahuje šest až šestnáct metrů a průměr se pohybuje okolo tří metrů. Podrobnější výzkum, jehož součástí by byl například vrt do potřebné hloubky, maří hned několik faktorů. Patří mezi ně vysoká cena vrtu, často nepříznivé klimatické podmínky i odlehlost kráteru od civilizace.

Exploze, která jako by nebyla

Občas bývá vznik tohoto neobvyklého sibiřského útvaru spojován s takzvanou tunguzskou událostí, kterou taktéž halí opar tajemství. Odehrála se zhruba 700 kilometrů odsud v Krasnojarském kraji v červnu 1908. Došlo tehdy k velmi silné explozi, která byla slyšet v okruhu až 1000 kilometrů, ale nezbyl po ní ani kráter, ani meteorit.

Výbuch (pravděpodobně vesmírného tělesa) způsobil masivní požár. Oblast pokryl popel smíchaný s malými částicemi neurčitého tělesa. Když tu několik let poté vědci prováděli jeden z prvních výzkumů, zjistili, že se nalezené horniny na Zemi přirozeně nevyskytují. Toto tvrzení však později nikdo přímo nepotvrdil, a tak obě místa zůstávají i nadále velkou neznámou. A právě v tom tkví jejich kouzlo.