Tančírna, kde natáčel i Quentin Tarantino, funguje už 100 let

Jeden z nejvyhlášenějších cílů návštěvníků, kteří chtějí poznat minulost a současnost nočního života německé metropole, se pojí s Výmarskou republikou bouřlivých 20. let minulého století. Tehdejší atmosféru vystihl dnes už klasický přepis stejnojmenného úspěšného broadwayského divadelního představení Kabaret z roku 1972.

Americká hvězda Liza Minnelliová, jež jen těžko zakrývanou poťouchlostí provokuje měšťáky, obdržela za roli Sally Bowlesové nejprestižnější filmová ocenění. Řeč je o Oscaru i Zlatém glóbu.

Od pádu berlínské zdi se většina staveb ve středu města stačila vyšňořit do gala. Ze zdi domu v Clärchens ale i nadále postupně opadává omítka. Zdá se, že to nikomu nevadí: vždyť v nábytku z ohýbaného dřeva už seděly celé generace pravidelných návštěvníků tančírny, pily pivo a flirtovaly. Hlavní taneční místnost v přízemí, vyparáděná girlandami a střapci, se od 20. let minulého století příliš nezměnila.

Během dne se v budově odehrávají taneční kurzy. „Tanec je srdce života,“ tvrdí David Regehr (46), který spolu s Christianem Schulzem (43) od roku 2004 Clärchens řídí. Tancuje se zde na širokou škálu hudby – od klasické taneční hudby až po rock.

V Clärchens si na své přijde opravdu každý. V letních měsících potkáte v místní zahradní restauraci celé rodiny baštící chutnou pizzu. Na tanečním parketu připomíná atmosféra i dlouho po půlnoci poklidný večírek kolegů z kanceláře.

U vchodu do tanečního podniku nepostávají urostlí vyhazovači, aby kontrolovali vhodnost oblečení návštěvníků. „Nemusíte mít účes podle poslední módy a předvádět se v luxusních oděvech,“ potvrzuje jeden z knižních průvodců berlínským nočním životem.

Regehr a Schulz složení hostů podniku významně pozměnili. Nejenže se do tančírny vrátili dřívější pravidelní návštěvníci, ale přilákali také mladší zájemce o tanec a německé i zahraniční turisty.

Přesto si celebrity cestu do vyhlášeného domu tance našly. Quentin Tarantino, filmový režisér, producent, scenárista a herec, tu natočil pro svůj cenami ověnčený film Hanebný pancharti známou scénu v baru, v níž si střihly svůj part hollywoodské hvězdy Brad Pitt a Christoph Waltz.

Nemusíte se ale obávat, že v Clärchens narazíte jen na hordy zahraničních turistů. Do kultovní tančírny pravidelně zavítá pestrá směs Berlíňanů. „Kde jinde narazíte u jednoho stolu na lesníka, ředitele vlastivědného muzea, stavebního dělníka, finančního poradce a středoškolskou učitelku,“ směje se Marion Kiesowá, autorka publikace k výročí Clärchens.

Na 400 stránkách shromáždila fakta i příběhy dokumentující století podniku. Než ho koupili Regehr a Schulz, více než 90 let jej vlastnila tatáž rodina. Jméno dostal po jedné z prvních ředitelek: Clärchen je zdrobnělina Clary, tedy Klárka.

Jednu dobu se velké oblibě těšily vdovské bály a v přízemí se kolem působivého tanečního parketu obklopeného zrcadly tísnily desítky příslušníků německých studentských spolků. Do doby, než v roce 1918 odstoupil z trůnu německý císař Vilém II., se jen Berlín mohl pochlubit 900 tančírnami. V srdci velkoměsta dodnes přežily jen tři – avšak Clärchens se jako jediná může pochlubit tím, že v ní parket nezahálí denně.

Klárka leží ve východním Berlíně. Za časů NDR zůstávala tančírna pod podrobným dohledem tajné policie Stasi. Záznamy Stasi, jež východoněmeckou společnost zpravidla líčí neosobním, chladným popisným jazykem biologa zkoumajícího pod lupou předměty svého zájmu, ji charakterizují jako místo, kde se s oblibou setkávají „pohodoví lidé obou pohlaví“.

Taneční kurzy neustávají ani v době, kdy se hostům podává jídlo a pití. Sloganem oslavy století se tudíž stala okřídlená věta Sto let tančírny Clärchens: narváno sedm dní v týdnu. Živou součástí inventáře kultovní tančírny zůstává šatnář Günter Schmidtke (78). Když před časem uvažoval, že po 46 letech věšení kabátů a vydávání stvrzenek odejde do důchodu, majitelé ho přemluvili, aby zůstal.

„Dřív tady bývala nuda,“ vzpomíná Schmidtke na dobu východního Německa. Dnes ho pro změnu trápí to, že někteří hosté nosí hipísácké sandály z Číny a trička s krátkým rukávem jako rekreační běžci. „Jsou to moulové.“ Do práce chodí berlínský senior rád, ale nikdy ho neuvidíte tancovat. „Nejsem tak pošetilý, abych se ztrapňoval na veřejnosti,“ říká Schmidtke a stejně jako před lety od šatnářského pultu pozorně sleduje ruch v podniku.