Článek
Nákup alespoň jedné drobnosti k dovolené patří a v těchto případech, kdy jde návštěvník cíleně a dobrovolně za svým, se může jednání s prodejcem změnit v zajímavý zážitek, který přetrvá i po návratu domů. V letovisku Šarm aš-Šajch se dá na nákupy vyrazit třeba na proslulou hlavní třídu v Naama Bay. Výběr mužské části naší skupiny je od začátku jasný, panuje jednoznačná shoda dovézt lepším polovičkám nějaký hezký šátek.
Při procházce po nákupní třídě v Naama Bay musíte počítat s místními prodejci, kteří se vás budou snažit přesvědčit o kvalitě svého zboží.
Prodejce je rychle vybrán a začíná boj o výslednou cenu. Snaha o hromadný nákup trhovce zaujala, evidentně vycítil šanci na dobrý obchod, ale stejně začíná na nesmyslné ceně. Kontrujeme naší nabídkou v nezvyklé výši a slavíme úspěch, prodejce je zaskočen. „Počkat, vy je chcete za 240? Proč ne za 250?“ diví se částce, na kterou evidentně není zvyklý.
Zbavíte se jich jen těžko
Hra pokračuje a náš protivník nasazuje při vyslovení ceny výraz, jako kdyby měl z výsledné transakce živit půlku Egypta. Bavíme se dál, hrany se obrušují a představy se přibližují. Nakonec si plácneme a standardních 30 procent z původní ceny je dole. Odcházíme spokojeni a pobaveni, po chvíli však nastává vystřízlivění. Při chůzi po nákupní třídě se vnucuje jeden prodejce za druhým takovým způsobem, že se nejde ve skupině bavit s ostatními.
Děti prodávající nejrůznější cetky jsou podle mnohých turistů jen psychickým vydíráním. Situace však není jiná ani třeba v Indii.
Asi nejmarkantněji je tento nešvar znát u pyramid v Gíze. Při návštěvě v půli listopadu se dokonce mohlo zdát, že turisté jsou oproti prodejcům v menšině. Na svou „kořist“ se navíc vrhnou zkušeně už po vystoupení z mikrobusu a snaží se ji postupně zpracovat. Zbavit se jich lze jen velmi těžko, největší chybou je pak samozřejmě od nich něco koupit, jak už předem upozorňují naši průvodci. Nepomáhá ani slušně odmítat, o čemž se přesvědčila až příliš zdvořilá kolegyně, na níž se s každým „ne, děkuji“ nabalil další pouliční obchodník.
Trvalo, než pochopili
Jako černá ovce pak působí čtvrť SOHO Square taktéž v Šarm aš-Šajchu. Neznalý návštěvník se po chvilce možná zarazí, do všudypřítomných obchodů se ho totiž nikdo nesnaží zatáhnout a při pokusu o sražení ceny prodejce jen nesouhlasně zavrtí hlavou. Od vybudování čtvrti před šesti lety tam totiž platí jedno základní pravidlo, při jehož vyslovení si jinde v Egyptě možná ťukají na čelo – nesmlouvá se. A evidentně to slaví úspěch.
Ačkoli by cestovatelé měli respektovat zvyklosti zemí, které navštěvují, mnohým západním turistům je smlouvání z duše nepříjemné a přijde jim často i nedůstojné. Právě pro ty může být podobný projekt spásou.
Egyptské SOHO Square nabízí kromě obchodů i zábavu.
„Ze začátku bylo těžké přesvědčit obchodníky, aby snížili ceny na 70 procent z původní hodnoty a byli konkurenceschopní, ale za nějaký čas to pochopili,“ říká Jacques Peter, šéf místního Savoye, který stojí za výstavbou čtvrti a pronajímá veškeré prostory.
Za porušení pravidel vyhazov
Dodržování pravidel se daří i za pomoci poměrně tvrdých sankcí. „Pokud by někdo porušil domluvu, do 24 hodin může dostat výpověď z nájmu,“ říká Peter a s pyšným výrazem doplňuje, že na čekací listině má přes dvacet zájemců o pronájem obchodu.
Netradiční a odvážný nápad se tak stal úspěšným i v prostředí, jež mu na první pohled vůbec nepřeje. SOHO Square se neustále rozpíná a přibývají nové možnosti nákupů a zábavy, ale zda se koncept rozšíří i dál, lze předjímat jen těžko. Na poměry Egypta se možná jedná o až příliš čerstvou novinku. Vždyť těch několik let, po které čtvrť existuje, je ve srovnání s pyramidami jako plivnutí do moře.
