Obec Sidonie se dostala do širšího povědomí v 90. letech minulého století, kdy mohla být z poloviny vymazána z mapy České republiky. Dnes už na to místní vzpomínají jen s úsměvem. Sidonie opět patří do Česka celá.

Během dělení Československa v roce 1993 padlo rozhodnutí, že hranici mezi oběma státy bude tvořit potok Vlárka, který tvoří osu 4,5 kilometru dlouhé Sidonie. Její obyvatelé mají své chalupy a domky na obou březích.

Vesnice tak měla patřit dvěma státům. Došlo k úřednímu rozdělení nejen území, ale i rodin. Byla to absurdní situace, se kterou se místní obyvatelé nehodlali smířit. Spor skončil až v roce 1997 díky úpravě česko-slovenské státní hranice, kdy Sidonie zůstala celá v Česku výměnou za osadu U Sabotů, která připadla Slovensku.

Hraniční Vlárka

Společná pro oba státy zůstala jen jediná sidonská silnice. Vlárka si dál plyne bez ohledu na čas a územní tahanice svým mělkým korytem. Na mnoha místech se dá překročit po kamenech, takže můžete skákat z Česka na Slovensko a zpět. Jen občasné cedule zapíchnuté u jednoho břehu oznamují, že toto území už patří Slovensku.

Voda ze studánky nad Vlárkou nabízí zejména v létě turistům příjemné osvěžení.

Voda ze studánky nad Vlárkou nabízí zejména v létě turistům příjemné osvěžení.

FOTO: Věnceslava Dezortová, Právo

Ve Vlárském průsmyku, který tvoří vstup do Sidonie a kde je malé nádraží, byly po rozdělení republiky postaveny dvě celnice. Provizorní česká celní bouda už dávno zmizela a po té slovenské zůstal opuštěný nevábný pomník – betonový strop na čtyřech sloupech. Jen dvě značky na silnici proti sobě oznamují, odkud země patří České republice a odkud Slovensku.

Zlaté časy a poválečný úpadek

V roce 1788 majitel brumovského panství Jan Křtitel Iléšházy založil na hranicích s Uherskem dílnu na sklo a osadu Starou huť určenou zaměstnancům. Později ji přejmenoval po své manželce na Sidonii s přívlastkem Svatá.

Výroba v huti se rozrůstala, sklářů přibývalo a vrchnost si jich vážila. Svatá Sidonie měla podle sčítání obyvatel v roce 1900 celkem 35 domovních čísel a 616 obyvatel. Rodiny třeba s deseti dětmi nebyly výjimkou. V současnosti tu bydlí jen kolem 300 lidí.

První světová válka znamenala pro huť pohromu. Část sklářů musela odejít na frontu, vázl odbyt, přišla neúroda, povodeň a epidemie tyfu. Sklářská výroba upadala a už se nevzpamatovala ani po skončení války.

Po několika výkyvech vyhasly pece v roce 1932 a následoval konkurz. Dělnické domy byly prodány obyvatelům a sklárna byla definitivně zbourána na přelomu let 1937 až 1938. Tím zanikla 150letá tradice sklářské výroby ve Svaté Sidonii. Skončilo tak její nejvýznamnější období. V roce 1964 z rozhodnutí gottwaldovského okresního národního výboru byla Svatá Sidonie přejmenována na Sidonii. Od roku 1976 je součástí města Brumov-Bylnice.

Rodáci nezapomínají

K letošním oslavám 225 let existence obce se do Sidonie sjelo z různých koutů světa mnoho rodáků. Centrem oslav byla budova školy, která je v této době už jen prostorem pro různá setkání, konání výstav a jiné společenské a kulturní akce.

Připomenuto bylo například to, že tady za 87 let trvání školní výuky usedlo do lavic přes 5000 dětí. Mezi ně patřil i Ladislav Holba, který své obrazy a grafiky se sidonskými motivy prezentoval na výstavách doma i v zahraničí.

Sidonie dýchá minulostí.

Sidonie dýchá minulostí.

FOTO: Věnceslava Dezortová, Právo

Přítomní zavzpomínali také na huťmistra Ludvíka Smočka, dědečka spisovatele, dramatika a divadelního režiséra Ladislava Smočka. Ten sem každoročně jezdí a vzpomíná na své mládí, které tu prožil ve válečných letech.

O hudební zábavu se postarala kapela Symbioza, která vznikla v roce 1973, a zakládajícími členy byli kamarádi z místní školy. Hrají spolu dodnes v téměř nezměněné podobě. Kulturní program s tancovačkou se odehrával na placu před hostincem U pekařů. Ten je tady od nepaměti.

Sidonská současnost

Jediná prašná silnice se už dávno změnila v asfaltovou. Před chalupami a domy nestojí koňské povozy, ale moderní auta. Na střechách přibyly televizní antény. Přesto si Sidonie zachovává malebný ráz moravské vísky. Některé chalupy zvenku vypadají jako před sto lety, modernizace se jich dotkla jen uvnitř. Také tu najdete i několik pecí, ve kterých se kdysi pekl chleba.

Jsou tu studánky s „křišťálovou“ vodou i lesy plné hub. Oblíbená je turistika do Vršateckého Podhradie a blízkého okolí. Deset kilometrů odtud je hrad Brumov, pětadvacet kilometrů hrad Trenčín. Všudypřítomný klid a pohoda sem vábí ve všech ročních obdobích lidi ze široka daleka.