Článek
Na venezuelské straně stolové hory Roraima byly dříve pralesy. Dnes jsou vypálené, což výrazně zjednodušuje cestovatelům putování do těchto končin. Ze strany Guyany jsou ale pralesy naopak zachované a chráněné.
Přestože výstup nebyl snadný, už v roce 1884 se sem vydala tříčlenná skupina odborníků. Byli to britští přírodovědci. Vrchol Roraimy zdolali těsně před Vánoci toho roku, konkrétně 18. prosince.
Masivní hora v něžném objetí mlhy
Po úzkých stezkách Roraimy se v těžkém vlhkém vzduchu vydávají cestovatelé samozřejmě i dnes. Naskýtá se jim pohled na lidmi nerušený koloběh přírody, na zdejší rostliny a živočichy, zkoušejí si na vlastní kůži nevyzpytatelnost počasí.
Nevzít si sem fotoaparát by bylo něco jako hřích. Zvláště pak, když horu obklíčí mraky mléčně bílé mlhy. Vypadá pak trochu jako obalená v husté šlehačce.
Tomu, kdo se odhodlá vystoupat po stezkách na vrchol této stolové hory, se naskýtá neopakovatelný pohled na skalní průrvy, tůně, močály nebo vyrostlé rosnatky roraimské, jedny ze zdejších rostlin.
Příroda je okolo Roraimy úchvatná.
Hlavní vrchol, zvaný Maverick Rock, dosahuje nadmořské výšky 2810 metrů a nachází se v jižní části náhorní plošiny na území Venezuely. Zdejší příroda fascinuje nejen dobrodruhy, ale také dokumentaristy. Místní horniny totiž přečkaly už milióny let.