Chodníky jsou v Oviedu často ve stejné úrovni jako vozovka, takže i když se nedíváte pod nohy, nemusíte se bát, že si zvrtnete kotník. Oviedo je světlé, i když je zataženo a usměvavé, i když prší. Místní nějaký déšť nemůže rozházet, je jejich častým společníkem.

Srdce katedrály

Samotné historické centrum s uličkami, náměstíčky i náměstími a ulicemi o něco širšími, lemovanými okázalými paláci a měšťanskými domy, není příliš velké, takže i když máte na město jediný den, nemusíte se obávat, že byste o něco veledůležitého přišli.

Nepřehlédnutelnou a zároveň nejvýznamnější památkou je pozdně gotická katedrála svatého Salvátora se skvostným gotickým oltářem, ambitem ze stejného období, což je v Asturii vzácnost, a diecézní muzeum se zajímavými exponáty s církevní tematikou. Srdcem katedrály je Cámara Santa, o pár století starší kaple v podzemí, v níž jsou uloženy jedny z nejcennějších symbolů křesťanského Španělska.

Katedrála v Oviedu

Katedrála v Oviedu

FOTO: Miluše Válková, Právo

Andělský kříž vykládaný drahými kameny nechal zhotovit na počátku 9. století král Alfons II. Legenda praví, že ruce zlatníků vedli při práci samotní andělé. Kříž vítězství věnoval chrámu o 100 let později Alfons III. Z téže doby je i takzvaná achátová skříňka, která dostala toto jméno podle více než 80 achátů, jimiž je vyložena. Svatá skříňka zase ukrývá četné relikvie, mezi nimiž je i údajný sandál svatého Petra.

Katedrálou procházka nekončí

Za návštěvu stojí i Muzeum výtvarných umění se sbírkami španělských i evropských autorů od středověku až po současnost. Jeho největší chloubou je jeden ze tří El Grekových slavných cyklů Apoštolové.

Děštníky v Oviedu potkáte na každém kroku.

Deštníky v Oviedu potkáte na každém kroku.

FOTO: Miluše Válková, Právo

Člověka odjinud tu překvapí sochy. Ne ty živé, jako třeba v Barceloně, ale skutečná umělecká díla vytvořená z kamene či jiného materiálu. Je jich tu dobrá stovka a patří ke zdejšímu koloritu stejně jako třeba deštníky.

Místní si obvykle dávají sraz na Plaza de la Escandalera (náměstí Skandalistky), a to u Tlusťošky, jak s humorem sobě vlastním nazývají obří sochu Mateřství, kterou pro město vytvořil světoznámý kolumbijský sochař Fernando Botero.

Rozesměje vás Culis Monumentalibus, ona monumentální zadnice před divadlem Campeamor, v němž se mimo jiné každoročně předávají ceny Príncipe de Asturias významným osobnostem světa kultury, vědy, sportu i politiky. Roku 2002 ji získal Woody Allen, jehož potkáte v ulici Milicias Nacionales.

Kontroverzní socha zadnice.

Kontroverzní socha zadnice.

FOTO: Miluše Válková, Právo

Pokud se u jeho sochy zrovna někdo nefotí, možná byste si jí mezi ostatními chodci ani nevšimli. U místních vyhrává Cestovatel se zavazadly a nezbytným deštníkem u nohou a také Regentka na náměstí u katedrály, hlavní postava stejnojmenného románu Leopolda Alase zvaného Clarín.

Jeho děj se odehrává ve Vetustě, jak je v něm Oviedo 19. století nazýváno. Byl přeložen i do češtiny, kdybyste si ho náhodou chtěli před návštěvou přečíst. Nebo se podívejte na film Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona, kde Oviedo hraje jednu z důležitých rolí.

Boulevar de la Sidra

Pitný režim se tu pečlivě dodržuje. Kdybyste na něj náhodou pozapomněli, zdejší lokály vám ho připomenou. „Ochutnejte náš sudový vermut,“ zvou na skleničku výrazné upoutávky. Na vermut se chodí před obědem. Hezky se při něm povídá a hlavně nastartuje chuťové buňky.

Socha Mateřství

Socha Mateřství

FOTO: Miluše Válková, Právo

Po lahodném aperitivu dostanete apetit na oběd. Alespoň jednou byste měli ochutnat výbornou a výživnou fabadu, asturské národní jídlo, jehož základní surovinou jsou velké bílé fazole doplněné paprikovou klobásou, jelitem a dalšími ingrediencemi.

V pozdním odpoledni je zase čas na sidru, mírně alkoholické jablečné víno, šumivé, když se správně nalévá. To musíte držet láhev nad hlavou a strefit se do sklenice, kterou držíte co nejníže. Víno se musí o okraj sklenice doslova „rozbít“, aby napěnilo a získalo ty správné vlastnosti. Dejte si k němu některý ze skvělých místních sýrů, třeba pikantní plísňový cabrales či gamoneu.

Posezení v pouličních restauracích a kavárnách je při výletu městem příjemným odpočinkem.

Posezení v pouličních restauracích a kavárnách je při výletu městem příjemným odpočinkem.

FOTO: Miluše Válková, Právo

Dobrým místem je například ulice Gascona alias Boulevar de la Sidra, kde se předhání v nabídkách (i denních menu) jedna sidrería za druhou. Snad nejoriginálnější je Terra Astur, která má kromě samotné restaurace a veledlouhého barového pultu i obchod s typickými asturskými produkty, to kdybyste si chtěli něco asturského připravit doma.

Na sklonku dne byste měli zajít na Plaza del Fontán a sednout si na chvilku na terasu některého ze zdejších barů a restaurací. Nevadí, že jste už dopoledne navštívili místní tržnici nebo si prošli přilehlé obchůdky. Večerní atmosféra je totiž úplně jiná.