Článek
Bunkr ukrytý v lese na venkově nedaleko Berlína byl ideálním úkrytem, kde mohlo velení námořních sil (Kreigsmarine) dávat dohromady plány dalších bojů. Tento bunkr byl jedním z mála, které Sověti na konci války ušetřili. Zřejmě i z důvodu, že jej po konci války používali jako skladiště munice.
Cedule s nápisem „Betreten Verboten” (Vstup zakázán) působí až příliš živě na to, aby člověk mohl říci, že je tato etapa evropské historie už dávno zapomenuta.
Stavba bunkru započala v roce 1939. Tehdy však bylo zamýšleno, že bude budova sloužit jako škola námořní zpravodajské služby. Když ale začali Spojenci bombardovat Berlín, zdálo se být dobrým nápadem přesunout sem hlavní vedení námořnictva z ohroženého města.
Od počátku roku 1943 tak bylo německé námořnictvo faktický řízeno z Korálového tábora. Bunkr byl poškozen při náletu v dubnu 1945, krátce před koncem války. Sověti jej obsadili jen o několik dní později. Ačkoliv zničili většinu nadzemní části základny, rozhodli se ponechat si určitou část podzemního prostoru a využívat ji jako sklad zbraní.
Bunkr je i v dnešních dnech volně přístupný ročně přiláká tisíce zvědavců.