Ze severu zpět na jih, po překročení řeky Zambezi v Kazungule, vstupujeme do Botswany. Zbývá nám poslední z velkých turistických cílů. Na tektonickém zlomu v centrální části pánve Kalahari se rozkládá největší vnitrozemská delta světa, delta řeky Okavango.

Lodí po Okavangu

V unikátním ekosystému žije několik set druhů ptáků, desítky druhů ryb a až 250 000 velkých savců. Jak je v Africe zvykem, i zde, v NP Moremi, je nepřeberné množství cestovních kanceláří a průvodců, kteří příchozím turistům nabízejí vše možné i nemožné. Přes jednodenní výlety na motorových člunech, vyhlídkové lety nad deltou, až po vícedenní výlety na tradičních mokoro lodích s kempováním v divoké přírodě.

Ručně vydlabávané kánoe již dlouhou dobu nejsou z jednoho kusu dřeva, jak tomu bylo dřív. Pro nedostatek stromů i zde přišel na řadu laminát.

Domorodci plují v deltě řeky Okavango.

Domorodci plují v deltě řeky Okavango.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Zkušený místní poler ovládá loď dlouhým bidlem a statečně hledá cestu vysokým rákosem. Dvojici turistů, které veze, nadšeně popisuje každý živočišný druh, který potkají. Proti rychlé jízdě rozpařeným autem a neustálým přejížděním z místa na místo je tento bližší pohled na přírodu vítanou změnou a krásným odpočinkem.

Dvoudenní výlet s jedním přespáním se nám zdá jako ideální varianta, kterou si také náležitě vychutnáme. Blízký pohled na slony či hrochy je impozantní a úplně jiný, než ho známe z auta.

Další silnice, na které se jen vzácně mihne vozidlo.

Další silnice, na které se jen vzácně mihne vozidlo.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Švýcarsko na jihu Afriky

Závěrečné části výletu se trochu bojíme. I když nás čeká již „jen“ přesun na letiště k odletu, naše malé auto čeká ještě více než 1500 km jižní Afrikou. Jihoafrická republika nemá dobrou pověst. Přes 40 let apartheidu, který fakticky skončil až nástupem Nelsona Mandely do prezidentského úřadu v roce 1994, zanechalo svou stopu.

Místní obyvatelé doporučují nechodit ven po setmění a zamykat auto i během jízdy městem. Po prvním dnu v Jihoafrické republice přichází další milé překvapení. Je tu nádherně. Vysoké zelené kopce plné vodopádů, neuvěřitelně klikatých silnic procházejících přes horská sedla, svěží letní vítr a milí obyvatelé nás ubezpečují, že i poslední týden si náležitě užijeme.

Vzdálený pohled na Cape Agulhas (Střelkový mys).

Pobřeží Indického oceánu na jihu Jihoafrické republiky.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Ukrajujeme kilometry směrem k nejjižnějšímu bodu Afriky. Mys Agulhas je místem, kde se teplý Indický oceán mísí se studeným Atlantským. Krásné kamenité a větrné místo nás uchvátilo. Málo turistů, tradiční rybářská restaurace nabízející čerstvé mořské plody i nepředstavitelné scenérie nekonečného divokého oceánu.

O několik dní později navštívíme i bájný mys Dobré naděje, který je velmi často, avšak mylně označován právě za nejjižnější místo, a konstatujeme, že práce reklamních a cestovních agentur nese své ovoce.

Na mysu Dobré naděje je bájný snad jen jeho název. Japonští turisté sem přijíždějí jedním nacpaným autobusem za druhým, spouště fotoaparátů cvakají, lidé žasnou údivem a my mizíme rychle pryč.

Střelkový mys, jak se nejjižnějšímu bodu Afriky česky říká, je vzdušnou čarou pouze 170 km od Kapského Města a jakoby už o něj turisté nejevili zájem. I v tom je jeho neuvěřitelná krása. K břehům Antarktidy je to už co by kamenem dohodil. A zbytek doplaval.

Pestrobarevné domky na známé pláži Muizenberg nedaleko Kapského města.

Pestrobarevné domky na známé pláži Muizenberg nedaleko Kapského města.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Mladé země jižní Afriky si k cestě za demokracií, tak jako Česko, prošly maratónem útrap. Současné vlády vědí, že bezpečí a spokojenost turistů je klíčem k dalšímu rozvoji. Ve všech zemích je úředním jazykem angličtina a domluvit se i v těch nejzapadlejších vesničkách není problém, stejně tak jako platba kreditní kartou či směna západních měn. Až budete plánovat svou příští dovolenou, vzpomeňte si na Afriku.

První část putování Afrikou čtěte zde.
Druhou část putování Afrikou čtěte zde