Zhruba 280 blesků za hodinu po dobu deseti hodin, to je úkaz tak spolehlivý, že jej dokonce mnohé lodě využívají jako navigační pomůcku. O tomto výjimečném fenoménu jsou první písemné zmínky už z 16. století. Kuriózní je, že tyto bouře už pokazily přinejmenším dvě vojenská tažení. To když si vojáci naivně mysleli, že se mohou přiblížit k nepříteli pod rouškou tmy.

Jak by se dalo čekat, Catatumbo napomohlo venezuelskému boji o nezávislost tím, že v roce 1823 záblesky z nebe odhalily polohu španělských lodí. To ale není ani zdaleka vše.

Bouře středobodem státu

Zatímco běžný blesk nese proud asi 30 000 ampérů, blesky v těchto bouřích dosahují hodnoty až 400 000 ampérů. Zdejší bouře jsou mnohdy tak intenzivní, že mohou být viděny až na vzdálenost 400 kilometrů. Díky intenzitě těchto blesků se tak místu přezdívá maracaibský maják. Blesky kolikrát křižují oblohu jako šílené - kolikrát udeří 16krát až 40krát za minutu.

Venezuelský stát Zulia, kde se jezero Maracaibo nachází, tento jev oslavuje při každé příležitosti. Bouře je znázorněna na státní vlajce, uniformách ale je dokonce zmíněna i v místní hymně.

UNESCO bouře do seznamu nezařadilo

A co je příčinou tohoto jevu? To zatím vědci stále zjišťují. Očekávají, že by za ním mohlo být mimo jiné i nerostné složení místních skal, které obsahují uran. To je však jen jedna z teorií. Mezi ty další patří například metan uvolňující se z místních bažin či velká naleziště ropy.

Mnozí se obávali, že klimatické změny utiší Catatumbo jednou pro vždy. To když obloha v lednu 2010 potemněla a oblast se navíc potýkala s povodněmi. K jejich úlevě se však bouře na oblohu vrátily o tři měsíce později.

Ačkoliv mnozí místní zákonodárci bohatě lobbovali za to, aby byly tyto bouře zapsány na seznam přírodního dědictví UNESCO, tak nepochodili. Zástupci organizace totiž prohlásili, že nejde o přírodní dědictví v pravém slova smyslu, protože bouře není možné označit jako konkrétní přírodní dědictví určitého místa.