Článek
Život v Nepálu je i v současné době postavený výhradně na zemědělských základech - den tedy začíná pro většinu místních s východem Slunce. Hlavní město je sice na asijské standardy relativně průměrné, ale desetiminutová cesta na kole za město vás vyvede vstříc scenériím, které jakoby vypadly z oka době kamenné či železné. Odlehlejší vesnice stále orají ručně, jen pomocí dřevěných nástrojů.
Práce na rýžových plantážích živí v Nepálu obrovské množství lidí.
Přirozená syrovost Nepálu však přináší pro běžné Evropany i značné množství problémů. Tím základním je jídlo. Zažívací problémy, které turisté v Nepálu často zažívají, jsou totiž nepoměrně větší než egyptská "faraonova kletba", kterou pravidelně zvládá řešit jedno balení Antinalu. Chudá země automaticky předpokládá i časté požívání stravy chudých, která je složená převážně z luštěnin a zeleniny.
V horách není přístup k vodě nečím zcela samozřejmým.
I v hlavním městě je maximálně něco okolo 20 restaurací, které relativně splňují aspoň základní evropské hygienické normy. Pokud si tak nevaříte sami, zpravidla končí každá návštěva stravovacího zařízení následnou nocí strávenou na toaletě. Podle zkušeností Evropanů a Američanů, kteří se do Nepálu odstěhovali, zabere přivyknutí organismu na místní stravu přibližně měsíc až půl roku. A během první etapy aspoň shodíte přebytečné kilogramy.
I běžná cesta do školy může vypadat přívětivě.
Za hubičku v Nepálu nepřežijete. Velmi základní potravu na měsíc pořídíte na osobu asi za 3500 korun, za nějakých 9000 korun už si ale můžete žít na vysoké noze i podle západních standardů. Ubytování není drahé, dlouhodobé pronájmy se dají pořídit i za několik tisíc měsíčně. Záleží na požadované délce pronájmu a vaší náročnosti.
Tradiční nepálské malby je možné koupit skoro na každém tržišti.
A co je vlastně tou hlavní odměnou za život v Nepálu? Klid. Takové pozorování opic, které střeží zdejší chrámy, dokáže uklidnit i tu nejrozvrkočenější mysl.