Na ostrově, kde mají vlastní rum, má člověk pocit svatokrádeže, když mu barman v hotelu namíchá sklenici cuba libre, v níž bude cola, led i citrón z domácí produkce, ale rum bude karibský.

Dřevo, kámen, voda a pohostinnost

Když člověka uvedou v hotelu Dinarobin do pokoje, má co dělat, aby tam nezůstal stát s otevřenými ústy. Spolu s koupelnou, v níž je i šatna, a se zastíněnou terasou má pokoj plochu 50 až 80 metrů čtverečních. Ty nejdražší jsou ještě o dost větší.

Na trhu v Port Louis

Na trhu v Port Louis

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

„Na Seychelách si více hledí přírody a životního prostředí. V tom máme ještě co dohánět. Co se ale týká kvality služeb, jsme mnohem lepší,“ komentuje dávnou rivalitu dvou blízkých souostroví ředitelka hotelu Paul&Virginia Jennifer Wongová.

Lázně a feng-šuej

Na Mauriciu dodržují zásadu, že budovy hotelových komplexů musejí být nižší než kokosové palmy. Jsou to většinou dvoupatrové stavby, často členité pavilóny, jejichž kostra je obložená kamennými deskami nebo dřevem. Střechy jsou téměř výhradně pokryté slaměnými došky.

Většina hotelů si zakládá na osobním přístupu k hostům a na co nejširší nabídce služeb. V Legends, pětihvězdičkovém hotelu na severu ostrova, k tomu přidali feng-šuej, asijskou nauku o takovém uspořádání sil, věcí a jevů, aby byla v člověku a všude kolem něj jen samá harmonie a rovnováha.

Dřevěné sochy patří k feng-šuej.

Dřevěné sochy patří k feng-šuej.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Móda, která už nějaký čas úspěšně dobývá Evropu, má úspěch i v hotelu Legends. Pokoje jsou zařízené ve znamení prvků feng-šuej, lázeňský komplex nabízí tradiční masáže, hosté mohou pod vedením odborníků meditovat nebo cvičit jógu. Ve stylu feng-šuej se dokonce i vaří a podává jídlo v restauracích. Naštěstí to není poznat.

Tohle všechno platí zejména o západní, závětrné straně ostrova. Na té opačné jsou i „normální“ hotely, apartmánové komplexy a kempy, kde je bydlení skromnější, ale také o poznání levnější.

Z jedněch rukou do druhých

Ostrov, známý dnes jako Mauricius, měli na svých námořních mapách vyznačen arabští mořeplavci ve čtrnáctém století pod názvem Dina Arubi.

Pro Evropu ho objevil v roce 1505 portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas. Souostroví, jehož je Mauricius (spolu s ostrovy Réunion a Rodrígues) součástí, se po svém objeviteli jmenuje Maskarény.

Od trhovců nakupují hlavně turisté.

Od trhovců nakupují hlavně turisté.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

V následujících letech šel ostrov z jedněch rukou do druhých. Po Portugalcích přišli Holanďané, poté Francouzi a od roku 1814 do vyhlášení nezávislosti v roce 1968 tam vládli Britové.

Část z 1,2 miliónu obyvatel má kořeny v Africe, kam ostrov zeměpisně patří, část pochází z Indie a něco málo z Číny. Asi dvě procenta jsou potomci Francouzů.
Je pozoruhodné, že ač francouzské koloniální období překrylo to britské a angličtina je úředním jazykem, místní lidé mají mnohem vřelejší vztah k francouzštině.

V tomto jazyce vycházejí noviny a vysílá převážná část televizních kanálů. Také kreolština, jazyk, jímž se mluví „doma“, je hodně zjednodušenou francouzštinou. Jak hodně zjednodušenou, to ukazuje např. slogan jednoho z místních KFC: Na kuře my nejvíc lepší.

Modrý a oranžový

V roce 1847 se stal Mauricius první z britských kolonií a pátou zemí na světě, která vydala vlastní poštovní známky. Nesly podobiznu královny Viktorie a z tehdejšího hlediska to nebyl moc šťastný začátek.

Rytec Joseph Osmond Barnard, zřejmě z nepozornosti, vyryl do matrice místo obvyklého Post Paid (poštovné zaplaceno) Post Office (poštovní úřad).
Oněch nepovedených známek bylo vytištěno pět stovek každé barvy. Na chybu se přišlo, matrici opravili a všechno bylo v pořádku. Část známek z nepovedené série však nestihli zničit, a tak se rozešly po světě.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Než si však někdo uvědomil, jaká vzácnost to je, zůstalo jich zachováno jen několik. Údaje o jejich počtu i o ceně, za níž je sem tam některá prodána, se liší, ale všichni se shodují v tom, že modrý Mauricius je dnes nejcennějším filatelistickým kouskem.

V roce 1993 vzniklo na ostrově konsorcium šestnácti společností, jež daly dohromady 2,2 miliónu dolarů a několik známek koupily. Ty jsou dnes k vidění v Blue Penny Museum v Port Louis.

Na nábřeží, vedle pošty, je ještě Poštovní muzeum, které ilustruje poštovní dějiny ostrova. To vůbec nejcennější, co z nepovedené série známek vzešlo, je obálka ofrankovaná jedním modrým a jedním oranžovým Mauriciem, v níž byl z ostrova odeslán dopis obchodníkovi s vínem ve francouzském Bordeaux. Obálka je dnes v soukromé sbírce kdesi v Británii.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo