Pustý ostrov, vzdálený nějakých tisíc kilometrů od portugalských břehů, brzy ožil. Od doby, kdy se ocitla na námořních mapách, stala se Madeira pravidelnou zastávkou lodí mířících k africkým břehům a později i těch, které pluly mezi Starým a Novým světem.

Symbolem ostrovní květeny jsou strelície, jimž se pro jejich krásu říká rajské květy. Řezané vydrží ve váze i několik týdnů.

Mezi mořeplavci byla Madeira oblíbenou zastávkou. Díky teplému Golfskému proudu je tam celý rok jaro. I když je na horách ve vnitrozemí sníh, na jižním pobřeží dozrávají banány a kvetou orchideje. Daleko v Atlantiku je voda stejně teplá jako v Algarve na portugalské riviéře.

Lázně v Atlantiku

Dávno před tím, než byl vynalezen pojem turismus, na Madeiře již tuto činnost provozovali. Obchodníkům a dalším cestujícím z lodí mířících do Ameriky nebo jinam do světa bylo třeba nabídnout při jejich zastávkách na ostrově pohodlné ubytování a s tím spojené služby.

Stejně tak bylo třeba mít ve skladech dostatek potravin, tabáku, rumu a loje na svícení, aby lodi doplnily své zásoby. Tak vznikly na Madeiře první hotely, hostince a obchodní společnosti.

Pláže nahrazují betonová mola a žebříky.

Pláže nahrazují betonová mola a žebříky.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Trvalo ještě pár staletí, než zvěsti o ostrově dostaly takovou podobu, že Evropané začali být na ostrov věčného jara zvědaví. Mezi těmi, kteří navštívili lázně v Atlantiku, se začaly objevovat korunované hlavy a další významné osobnosti. Byli mezi nimi např. rakouská císařovna Alžběta, krásná Sissi, dramatik George Bernard Shaw a v roce 1950 jeho krajan, bývalý britský premiér, legendární Winston Churchill.

Dokud se přes moře cestovalo jen na parnících, byla Madeira opravdu exkluzívním místem, kam se dostal jen ten, kdo měl na takové prázdniny dost peněz, ale také dost času. V roce 1964 začalo na ostrově fungovat letiště. Dosavadní zámožná lázeňská klientela přišla o svou výlučnost.

Moře nebo cvrček

V porovnání s tím, co se děje v oblíbených přímořských letoviscích na středomořském či atlantickém pobřeží, je Madeira čímsi, co vypadá jako snobské předměstí rušného a hlučného velkoměsta.

Jsou tam pohodlné a prvotřídně vybavené hotely, vyhřívané bazény, vybrané restaurace, ale žádné (nebo dobře ukryté) kluby a hlučné diskotéky, pouliční bary plné uječených teenagerů. Kolem půlnoci bude váš spánek rušit snad jen šumění moře nebo cvrček v zahradě pod vaším oknem.

Pravěký prales

Na Madeiře se v téměř neporušeném stavu zachovala velká část tamní přírody. Rostlinné společenství zvané laurisilva je tvořeno téměř 150 druhy stromů, keřů a dalších rostlin, které nejsou jinde k vidění.

Jejich součástí je především několik druhů vavřínu, jalovce a madeirského mahagonovníku, ale také cykasy, přesličky a další rostlinné relikty.

Když se podél některého z mnoha levadas (zavlažovacích kanálů) ponoříte do tamní zeleně, připadáte si chvílemi jako v pravěkém pralese.

Tržiště ve Funchalu

Tržiště ve Funchalu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Jako křižovatka námořních cest byla Madeira také „přestupní stanicí“ pro šišky, bobule, semínka a jiné „smetí“, které se kdesi dostalo na loď a z ní se pak dostalo do zdejší přírody. Orchideje z Jižní Ameriky a z Madagaskaru, lilie, magnolie, azalky, jihoafrická protea, palmy a již zmíněné banánovníky.

Symbolem ostrovní květeny však jsou strelície z čeledi banánovitých, jimž se pro jejich krásu také říká rajské květy. Jako řezané květiny vydrží ve váze i několik týdnů a velké kytice proto patří k nejoblíbenějším suvenýrům z Madeiry.

Dnes se někteří ekologičtí puristé snaží rostlinné přivandrovalce z ostrova vypudit, ale věřme, že se jim to nepodaří (záslužná by byla snad jen likvidace eukalyptů a akátů) a že Madeira zůstane jednou velikou botanickou zahradou.

Setrvalá móda

Na Madeiře nejsou kilometry písčitých pláží pro lenošící rekreanty. Její přitažlivost je spíš v nabídce možností aktivního odpočinku. Kromě onoho lázeňského prostředí je to vysokohorská turistika, lezení po skalách, cykloturistika, golf, mořský rybolov a dokonce i pozorování velryb.

I když je na horách ve vnitrozemí sníh, na jižním pobřeží dozrávají banány a kvetou orchideje.

Nezanedbatelnou úlohu hraje i paní móda. Madeiru drží na výsluní už téměř dvě stě let. Do poloviny 70. let minulého století byl ostrov nesnadno dosažitelný, ale hodně se o něm mluvilo a psalo, neboť tam jezdívali slavní a bohatí. Konec konců i dnes se na vás sousedé budou po vašem návratu z Madeiry dívat jinak, než kdybyste přijeli z Bibione.

Porto Santo

Patnáct minut letu nebo dvě a půl hodiny plavby trajektem je to z Madeiry na ostrůvek Porto Santo. Ten byl objeven o něco dříve než Madeira, ale příliš se neproslavil.

Dodnes je tam hlavním lákadlem – zejména pro obyvatele skalnaté Madeiry – devítikilometrová písčitá pláž s bohatou nabídkou vodních sportů a radovánek. Jedinou historickou pozoruhodností ostrova je dům Kryštofa Kolumba, v němž žil mořeplavec v letech 1478–1480 poté, co se oženil s Felipou, dcerou místního guvernéra.

Na rybím trhu

Na rybím trhu

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Je sice doloženo, že se Kolumbus zastavil na Madeiře cestou na Porto Santo, kde měl vést obchodní jednání, ale to je tak asi všechno, co je o jeho anabázi na Porto Santo známo.

Nic nám však nebrání uvěřit tomu, že kamenný dům za kostelem ve Vila Baleira, v němž je dnes muzeum, je skutečně tím místem, kde slavný mořeplavec pobýval.