Hlavní obsah

Španělské město La Seu d'Urgell je nejen brána do Andorry

Novinky, Miluše Válková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Město La Seu d’Urgell, roztahující se v širokém údolí řeky Segre mezi hlavním hřebenem Pyrenejí a horským masivem Serra del Cadí, si při putování tímto krajem zaslouží minimálně jednodenní zastávku. Ocení ji milovníci historických památek i příznivci aktivního pohybu.

Foto: Miluše Válková

Rajský dvůr

Článek

La Seu d’Urgell má s Andorrou úzké vztahy vyplývající z historického vývoje. Stačí jen poznamenat, aniž bychom zacházeli do podrobností, že zdejší biskup společně s francouzským prezidentem je dosud hlavou Andorry.

Jde sice o funkci pouze reprezentativní, je to však jeden z mnoha kamínků, který zapadá do historické mozaiky města.

Sídlo biskupů

Biskupové rozlehlé urgellské diecéze (severní část provincie Lleida + Andorra) hráli odnepaměti v této oblasti významnou roli. První historické zmínky o zdejším biskupství pocházejí z počátku 6. století. Nepřežilo sice obsazení Pyrenejského poloostrova Araby, ale už v první polovině 9. století s postupující reconquistou o sobě dává znovu vědět.

O pár desítek let později se biskupem zdejší diecéze stává muž jménem Sala d’Urgell, který vrací tomuto úřadu jeho někdejší moc a politický vliv. Dokladem je jeden z nejcennějších exponátů v Diecézním muzeu, ona slavná bula z roku 1001, psaná na papyru, jíž papež Silvestr II. udělil urgellské diecézi privilegium imunity a potvrdil všechny její někdejší državy včetně Andorry.

Lze si docela dobře představit, že v tom mohly sehrát významnou roli známosti. Biskup totiž s papežem studoval v benediktinském klášteře v Ripollu a oba muži se údajně velmi spřátelili.

Čtvrtá katedrála

Diecézní muzeum, jehož chloubou jsou kromě zmíněné papežské buly fragmenty románských fresek a především tzv. Beato de la Seu d’Urgell (iluminovaný rukopis z 10. století zdobený osmdesáti šesti miniaturami), je součástí románského katedrálního komplexu ve středověké části města.

Pozornou prohlídku jistě neopomine žádný milovník historie a umění. Měli by sem však nahlédnout všichni, kdo se v La Seu d’Urgell zastaví.

Foto: Profimedia.cz

Románská katedrála Seu d’Urgell

Impozantní katedrála zasvěcená Panně Marii pamatuje 12. století a navzdory své starobylosti je už čtvrtá v pořadí, která byla na tomto místě postavena. O nějakých sto let starší je přilehlý kostel sv. Michala.

I když tato nejstarší stavba ve městě také skrývá četné umělecké poklady, možná se i vy zdržíte nejdéle v rajském dvoře. Má ho snad každá katedrála ve Španělsku a nemusí jít nutně o chrám klášterní, jak jsme tomu zvyklí v našich končinách. Výzdoba některých hlavic, především těch s figurálními motivy, návštěvníka upoutá, udiví i pobaví. Zvlášť povedené jsou groteskně rozkročené opice i jiné příšery.

Kuriózní rajský dvůr

Ještě jeden rajský dvůr stojí za vidění. Najdete ho mimo centrum města uprostřed parku u řeky Valiry. Co ten tu dělá, řeknete si, není tu přece (a nikdy nebyl) žádný kostel, natož klášter. Tato novodobá kopie rajského dvora románské katedrály tu stojí od roku 1990, je však kopií pouze zdánlivou. Když vám padne zrak na výzdobu některých hlavic, nestačíte se divit.

Foto: Miluše Válková

Shlížejí tu na vás Woody Allen, Laurel a Hardy, Sofia Lorenová, Pelé, Maradona, Beethoven, Freud, Einstein, Gaudí, Dalí, Churchill, Kennedy, Franco, Mussolini, Stalin, abychom jmenovali alespoň některé z umělců, vědců, státníků, fotbalistů či diktátorů zpodobněných na oněch kuriózních hlavicích. Jako kdyby nám autor projektu Lluís Racionero chtěl nabídnout jakousi vědomostní soutěž. Podařilo se mu to.

Je zábavné sledovat, jak se návštěvníci snaží v té zvláštní sloupové galerii rozpoznat postavy, kladné i záporné, z nedávné historie a dohadují se, kdo je kdo.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám