Určitě se zastavte v Udine, stotisícovém městě ležícím přímo u dálnice devadesát kilometrů za rakousko-italskou hranicí. Stačí sjet z odbočky a brzy se před vámi otevře malebné historické centrum protkané romantickými uličkami.

Udine bylo kdysi nejvýznamnějším městem oblasti a sídlem arcibiskupství, což dokazuje řada památek. Centru dominuje gotická katedrála Santa Maria Maggiore. Navštivte udinský zámek na vršku, jehož úpatí zdobí věž s orlojem.

Interiér katedrály Santa Maria Maggiore.

Interiér katedrály Santa Maria Maggiore

FOTO: Martina Žáčková

Na zvon orloje odbíjí dvě urostlé sochy, které prý ilustrují rozdílnost národů. Muž, jenž buší do zvonu důrazně a hlasitě, je Rakušan. Ten druhý, jenž zvon vždy jen ledabyle pohladí, aby se moc nenadřel, představuje Itala. Kolem orloje vystoupáte k zámku na návrší, odkud se otevírá výhled nejen na město, ale i okolní štíty hor. Procházku tu můžete ukončit posezením v kavárně, nebo zajít do některé z mnoha hospůdek v podzámčí.

Do Collia za vínem, octem i Michelinem

Půl hodiny od Udine leží malé městečko Cormons, u nějž se setkává italská a slovinská hranice. Právě tady objevíte pravý ráj milovníků dobrého vína, jídla a agroturistiky. Zdejší vinařská oblast Collio je vyhlášená vynikajícími víny.

Pohostinní vinaři vám nejen ochotně představí svou produkci a hrdě povypráví o tradici předávané z generace na generaci, ale dostanete k zakousnutí i produkty místních farmářů – domácí sýry či vyhlášenou sušenou šunku prosciutto D’Osvaldo. Mnohde se dá i přenocovat.

FOTO: TJ, Právo

Agroturistická infrastruktura je tu ukázkově propracovaná. Vinaři a farmáři založili sdružení Piccolo Collio a společně se propagují a nabízejí turistům služby a produkty. Příkladem je síť půjčoven malých motorek Vespa ve vybraných vinařstvích a hospůdkách. Můžete se na nich vydat na výlet mezi vinicemi. Jako služba turistům se půjčují zdarma.

Vinařská oblast Collio je vyhlášený skvělými víny.

Vinařská oblast Collio je vyhlášená skvělými víny.

FOTO: Martina Žáčková

Přesvědčíte se tu také, že koštovat se dá nejen víno, ale i ocet. Octárna Josky Sirka je jednou z pouhých dvanácti v Itálii, které ještě ocet vyrábějí klasicky. Zatímco průmyslově lze kvašení dosáhnout do 120 minut, u Josky Sirka ocet poctivě kvasí a zraje dva roky.

Když už do octárny zavítáte, tak v tomto kouzelném místě i povečeřte a přenocujte. Octárna je součástí agroturistické farmy La Subida a Sirkův zeť Alessandro Gavagna je vyhlášeným kuchařem, držitelem prestižní michelinské hvězdy.

FOTO: Martina Žáčková

Pětichodová večeře je v jeho podání labužnickým koncertem, přestože při ní neochutnáte ani kousek špaget, rizota či jiného pokrmu považovaného za synonymum Itálie. Zato zažijete oslavu místních produktů, z nichž ochutnáte od všeho něco. Největším překvapením jsou takzvané girini – obyčejné noky vyrobené z mouky a vody, ovšem dochucené čerstvou zeleninou a květy horských bylin.

Girini se vyrábějí jen z mouky a vody.

Girini se vyrábějí jen z mouky a vody.

FOTO: Martina Žáčková

Přenocovat můžete v malé vilové vesničce nad farmou. Nedoléhá sem žádný ruch, příjemné ticho jen občas „naruší“ ržání koní a nad ránem kokrhání kohoutů. Třešinkou je snídaně v prosluněné restauraci La Subida s nabídkou domácích sýrů, koláčů, jogurtů, marmelád a lesního ovoce.

Sauris: ráj milovníků prosciutta a přírody

K regionu Friuli patří nejen údolí s vinicemi, ale i Alpy, tak tedy vzhůru na výlet do hor. Od sjezdu z dálnice u Tolmezza jedete asi hodinu po silničkách a poté po čím dál užších serpentinách s tunely až do Sauris 1212 metrů nad mořem, nejvýše položené vesničky regionu Friuli. Je ukázkou toho, že cestovní ruch může úspěšně fungovat i „na konci světa“.

V obci žijí jen čtyři stovky obyvatel. Ročně tu ale přenocuje 40 tisíc turistů a tisíce dalších přijíždí na otočku za zdejší parmskou šunkou prosciutto. Dosud ji tu vyrábějí s využitím původních konzervačních postupů.

Ještě před sto lety byla tato oblast běžnému návštěvníkovi takřka nedostupná. První silnice sem byla postavena až v roce 1934. Místní lidé proto byli vždy odkázáni na to, co jim pro živobytí nabídla příroda. Díky tomu má dnes Sauris co ukázat. V manufaktuře nahlédnete pod ruce tkadlenám, které stále udržují staré řemeslo.

Do vesničky Sauris se jezdí za skvělou parmskou šunkou prosciutto.

Do vesničky Sauris se jezdí za skvělou parmskou šunkou prosciutto.

FOTO: Martina Žáčková

Známé jsou i masopustní vyřezávané dřevěné masky od místních řezbářů. Výrobna šunky a špeku Wolf „pošle“ každý týden do obchodů v údolí tisíc kusů šunkové kýty s kostí, jejíž zpracování a zrání trvá 16 měsíců. U každé šunky zaměstnanci osobně testují, jestli už je zralá. Šunku a další masné produkty si můžete koupit v obchůdku hned vedle výrobny.

Nechybí ani další místní produkty a sýry z horských salaší, marmelády z lesních plodů, sterilované hříbky a čekankové lusky, pesto nebo třeba pivo Zahre vznikající při nízkém kvašení.

Obec provozuje takzvaný rozptýlený hotel, který připomíná moderní družstvo – apartmány různé velikosti zčásti patří místním lidem a zčásti obci, která se stará o jejich obsazenost.

Když si budete přát, ke snídani vám do apartmánu doručí košík plný čerstvých farmářských produktů.

Jen pár set metrů nad vesnicí se tyčí vrcholky hor, které slibují dobré podmínky pro horskou turistiku. Pokud se k nim rozhodnete vyšlápnout na kole, můžete si ho v Sauris půjčit. Stejně jako v případě motorek v oblasti Collio zcela zdarma.