Článek
Kromě rychle rostoucích měst a šířících se pouštních a polopouštních oblastí se setká s tvrdě pozměněnou krajinou, kde se místo původního prostředí rozkládají políčka, pastviny a plantáže.
Lvíčata si hrají v keňské rezervaci Masai Mara.
Afrika se vyznačuje raketovým přírůstkem obyvatelstva, který v některých státech předčí jihovýchodní Asii. A tak se za volně žijícími zvířaty zájemci musí vydat do jejich útočišť – chráněných území. Vyhlášená keňská národní přírodní rezervace Masai Mara nabízí návštěvníkům přírodní krásy měrou vrchovatou.
Ženy a děti bojovníků prodávají suvenýry
Národní rezervace Masai Mara se současnou rozlohou 1510 kilometrů čtverečních patří k menším keňským chráněným územím. Leží v jihozápadní části země, přímo v gigantické Velké příkopové propadlině, táhnoucí se od Středozemního moře až na jih Afriky. Převládají v ní otevřené travinné porosty, občas přerušené koryty vodních toků.
Na rozdíl od jiných chráněných území na jih od Sahary nelemuje její hranice oplocení, takže zvířata ji mohou kdykoli opustit.
Hranice mezi tehdejší Britskou a Německou východní Afrikou vytyčovali s vyhlášenou pečlivostí geodeti císaře Viléma II., takže je rovná jako pravítko. Spolu se sousedním tanzanským Serengentským národním parkem a oblastí ochrany přírody Ngorongoro ve slavném stejnojmenném kráteru tvoří Masai Mara ve světovém měřítku ojedinělý přirozený travinný ekosystém.
Návštěvnost Masai Mary je tak velká, že se na místech s dobrým rozhledem nebo s výskytem zvířat vytvoří řada až 70 automobilů s návštěvníky. Řidiči si údaje o zvířatech předávají vysílačkami.
Masajové přišli na území dnešní Keni a Tanzanie ze severnějších oblastí poměrně pozdě. Vysocí a štíhlí lidé se těší oprávněné pověsti statečných válečníků a zkušených pastevců. Není divu, že kladli britským červenokabátníkům odpor srovnatelný s bojem indiánů Velkých plání proti americké armádě. Nakonec je přemohly nemoci, a jak bývá zvykem, vnitřní rozpory mezi jednotlivými kmenovými klany. Podobně jako Mongolové za časů dobyvatele Čingischána se Masajové pyšní tím, že půdu nikdy neobdělávali.
Protože měřítkem životního úspěchu Masaje zůstává počet krav, které vlastní, pasou mladí chlapci kmene dobytek nejen v těsné blízkosti rezervace, ale i v ní, byť nedaleko hranic. Postupující globalizace zasáhla naplno i hrdý kmen vynikajících tanečníků. Značná část Masajů žije nejen v Masai Maře, ale i po celé Keni z turistiky – prodávají korálkové náramky, náhrdelníky a náušnice, luky, dřevěné náčelnické palice a především křiklavě červenou tógu s pruhy nebo kostkami, kterou nosí dospělí bojovníci přehozenou přes rameno.
Přestože jsou živočichové v Masai Maře na návštěvníky zvyklí, přílišné soustředění lidí na jednom místě může vést k nežádoucím změnám jejich chování.
Abychom Masajům nekřivdili, připomeňme, že organizují vlastní dobrovolné protipytlácké hlídky, jež pomáhají profesionálním strážcům rezervace.
Velké putování
Turisty z celého světa lákají do Masai Mary tisícihlavá stáda velkých býložravců. Pro jejich pravidelný pohyb za potravou se ujalo výstižné označení Velké putování nebo Velká cesta a je pozoruhodný přinejmenším ze dvou důvodů.
Za prvé, býložravci urazí rok co rok téměř 2990 km. Za druhé, pravidelné letecké sčítání potvrdilo, že mezi letními a zimními pastvinami táhne dvakrát za rok 1,3 miliónu podivných antilop pakoňů žíhaných. Jedná se o vůbec největší koncentraci býložravých kopytníků na světě. Ještě před nimi dorazí dvousettisícová vlna zeber Böhmových.
Stáda kopytníků doprovázejí početné smečky šelem, zejména lvů a hyen skvrnitých. V červenci, kdy nespočetná stáda pakoňů, zeber a gazel vypasou trávu na rozlehlých pláních v kráteru Ngorongoro a v Serengentském národním parku, vydají se na sever do Masai Mary. Vydatné jarní deště způsobují, že tu najdou čerstvou zelenou vegetaci.
Velkého putování se každoročně na pomezí Keni a Tanzanie účastní více než 200 tisíc zeber Bőhmových.
Číhající gepardi v keňské rezervaci Masai Mara
V listopadu se situace opakuje: kopytníci masově opouštějí přírodní rezervaci a míří na jih, zpátky se vrátí zase v červenci. Po staletí vyšlapané stezky vedou pakoně a další býložravce neomylně přes úzké přechody řek Mara, Talek a dalších toků. Masa zvířat sestupuje a skáče z příkrých srázů do řeky jako nepřetržitý proud jedinců, takže to vypadá, že voda těly pakoňů doslova vře.
Dramatické scény z přechodu Mary pravidelně plní stránky výpravných časopisů a televizní diváci je mohou zhlédnout na českých i zahraničních stanicích.
Zaplatí Masai Mara za slávu tvrdou daň?
Věhlas Masai Mary s sebou přináší i stinné stránky. Každoročně navštíví národní rezervaci na 300 tisíc turistů, přičemž v době vrcholné sezóny se do ní současně vejde na osm tisíc hostů. Prostým propočtem vychází, že na jeden kilometr čtvereční savany připadá jeden až dva automobily s turisty.
Bohužel příjmy z ubytování návštěvníků se nevracejí do péče o chráněné území. Zejména východní část Masai Mary, rozježděná v období sucha koly mikrobusů a džípů s turisty, se mění v době dešťů na jednou velkou blátivou louži.
Přestože jsou živočichové v Masai Maře na návštěvníky zvyklí, přílišné soustředění lidí na jednom místě může vést k nežádoucím změnám jejich chování. Ani výhledy do budoucna nejsou příliš optimistické. Počet zahraničních turistů, kteří do Keni zavítají, se od roku 2000 zdvojnásobil. V roce 2010 si tuto východoafrickou zemi nenechal ujít milión zahraničních návštěvníků.
Odborníci zabývající se rozvojem turistického průmyslu předpokládají, že s očekávaným zlepšením politické a bezpečnostní situace v zemi se může počet zájemců, kteří chtějí zažít neopakovatelnou atmosféru safari, několikanásobně zvýšit.
Boj o přežití v rezervaci Masai Mara
Proto se pro budoucnost nejen úchvatného divadla přírody v Masai Maře ukazuje jako klíčové dosáhnout rozumného kompromisu mezi požadavky turistů, přinášejících do státní pokladny afrických zemí nezanedbatelné finance, a nezbytností zachovat to, kvůli čemu tisíce zájemců na černý kontinent míří.
