Článek
Cusco, nebo také Cuzco, se nachází v jihovýchodní části Peru, poblíž posvátného údolí řeky Urubamba. V dobách před kolonizací evropskými národy tu bylo samotné centrum incké říše a i díky tomu je město na seznamu světového dědictví UNESCO. Město se svými asi 380 tisíci obyvateli láká přes jeden a půl miliónu turistů ročně.
Po našem příjezdu do města jsme se vydali na hlavní náměstí, plaza de Armas, kde stojí katedrála a kostel z dob španělské kolonizace. Z náměstí se rozbíhá množství uliček do širšího centra. Během naší návštěvy Cusca jsme stihli prochodit značnou část z nich a mohli jsme si tak všimnout nespočtu restaurací a nejrůznějších bufetů nabízejících typické, ale i dost bizarní pochoutky.
Na turisty ale nečeká jenom nekonečná nabídka gastronomických zážitků, v ulicích města jsme potkali mnohé peruánské indiány, kteří turistického ruchu využívají pomocí tradičních pestrobarevných oblečků a frekventovaného místa, kde se automaticky stávají lákadlem pro objektivy. Za každou fotografii si ale každý musí pochopitelně zaplatit nějakou tou drobnější mincí.
Brzy jsme se ale vydali na kopec nad městem, odkud se nám naskytl úchvatný výhled na celé Cusco. To už jsme byli přímo u jednoho z míst, kde se kdysi odehrávaly rituály a setkání Inků, u ruin komplexu Sacayhuamán. Jedná se o fascinující místo, kde se dochovala celá řada masivních zdí tvořených mnoha tunovými obelisky, které na sebe přiléhají s neobvyklou přesností. V jedné části mohutné zdi je pak dobře patrná silueta lamy, andského symbolu plodnosti.
Dalším pozoruhodným prvkem je pak symbol hada, který označuje jednu z bran, kterou se dá projít do dalších pater kaskády stěn. Mimo tyto stěny neuvěřitelných rozměrů dokazující technologickou vyspělost dávné civilizace se v ruinách dochovaly také pozůstatky opracovaných kamenů, nebo spíše skal, které pravděpodobně sloužily náboženským rituálům. Ty jsou propojené úzkými a poměrně nízkými chodbami.
Na některých místech jsme si pak mohli sednout na místo ve skále, které bylo opracováno tak, aby dopřávalo co největší komfort pro sezení, na kterém údajně kdysi sedával sám velký Inka.
Dalším místem v nedalekém okolí Cusca, které jsme navštívili, bylo místo s názvem Tambomachay. Tento - o poznání menší - komplex dochované incké architektury je zasazen do svahu kopce. Zajímavý je především díky systému rozvodných kanálů na vodu, ale také díky svým výklenkům v nejvyšším patře konstrukce. Ty pravděpodobně sloužily jako prostor pro umístění mumií, které Inkové z úcty ke svým předkům vystavovali.
Dalším z mnoha míst v dojezdové vzdálenosti od hlavního města incké civilizace je Pisaq. Od výše popsaných míst se liší svou polohou i rozlohou. Nachází se již přímo v posvátném údolí řeky Urubamba vysoko na jednom z tamních kopců. Po příjezdu ke vstupu do areálu nás obklopily děti pouličních prodejců suvenýrů a neodbytně se dožadovaly pozornosti.
My jsme ale přijeli kvůli něčemu jinému. Po krátkém stoupání se před námi otevřel výhled na terasovitá políčka táhnoucí se stovky metrů po svahu. Každé z pater bylo asi o čtyři metry výše než to předešlé a na jejich bezvadném stavu pracovala hrstka místních. Samotné ruiny starobylého města se tyčily ještě výše na vrcholku kopce.
Z druhé strany jsme si pak mohli z dálky prohlédnout otvory ve skalách, které kdysi sloužily jako krypty pro zemřelé. Ty jsou dnes již ale kompletně prázdné kvůli nenechavým rukám amatérských archeologů.
Opodál hrál na ručně vyřezávanou píšťalu tradiční peruánské tóny a melodie mladý indián a nad hlavami nám kroužil kondor, který jakoby střežil tato místa. Atmosféra Pisaqu je slovy ale opravdu nepopsatelná. Navíc na nás už čekala cesta na vlakové nádraží, odkud jsme se měli přesunout na klenot celého Peru, legendárního Machu Picchu.
| Příště: |
|---|
| V posledním díle se podíváme na incké Ollantaytambo a Machu Picchu v Peru. |
